Blog

Sofoklés – Antigona – starořecká tragédie na mytologický námět

Antigona (řecky: Antigoné – Ἀντιγόνη) je tragédie o čtrnácti výstupech starořeckého dramatika Sofokla, poslední díl příběhu „Thébské trilogie“, spolu s tragédiemi Král Oidipus a Oidipus na Kolónu. Vypráví tragický příběh thébské princezny Antigony, dcery bývalého thébského krále Oidipa, která přes zákaz nového krále Kreonta pohřbila mrtvé tělo svého bratra Polyneika.

• Podle datace vzniku děl je ovšem Antigona (* asi 442 – 441 př. n. l.) nejstarší hrou z celé „Thébské trilogie“ – po ní vznikl Král Oidipus, a nakonec Oidipus na Kolónu.

Sofoklés – *497/496 př. n. l. Kolón u Athén – †406/405 př. n. l. Athény – byl starořecký athénský dramatik, kněz a politik. Patří k nejvýznamnějším antickým dramatikům, proslul svými tragédiemi, především Antigonou, Élektrou a Králem Oidipem.

Literární druh: drama; žánr: tragédie.

Sofoklés patří spolu se starším Aischylem (*525 př. n. l. Eleusína v Attice – †456 př. n. l. Gela na Sicílii) a mladším Euripidem (asi *480 př. n. l., Salamis – †405 př. n. l., Pella) mezi nejvýznamnější starověké dramatiky.

• Napsal 123 tragédií, ale z nich se v úplnosti dochovalo jen sedm, část dramatu „Slídiči“ a dále jen jména a nepatrné zlomky.
• Sofoklés zavedl třetího herce (tritagonistu).
  • Předtím byli na scéně jen dva; herec sice mohl i předtím přejít do jiné role a zvýšit tak množství postav dramatu, přesto přidání třetího herce na scénu umožnilo rozšířit rozmanitost interakcí a rozsah dramatického konfliktu.
  • Zápletky mohly být plynulejší a situace složitější.
• Svá dramata většinou nepsal v trilogiích, jak bývalo předtím zvykem.
  • Tím zvýšil dramatičnost děje, který se zkrátil a zhustil, zároveň se ovšem omezila úloha sboru (chóru).
• Jako první rovněž použil malované kulisy na divadelní scéně, někdy se tyto kulisy během jeho představení dokonce i měnily.

Protagonista, deuteragonista, tritagonista, antagonista

• Protagonista (řecky prótagónistés) je původně hlavní herec v antickém řeckém divadle.
  • V prvních starořeckých hrách patrně vystupoval pouze chór a náčelník chóru.
  • Předpokládá se, že prvního herce (protagonistu) uvedl na scénu Thespis, aby zvýšil variabilitu děje a spád.
  • Protagonista je představitel hlavní role (divadelní či filmový herec, tanečník v baletu, operní pěvec).
• Deuteragonista (v překladu druhý soutěžící / bojovník) je druhý herec v řeckém dramatu, jehož podle obecného předpokladu uvedli na scénu Aischylos a Sofoklés.
  • Obvykle ztvárňoval antagonistu, tzn. nesmiřitelného protivníka
• Tritagonista (v překladu třetí soutěžící / bojovník) je v původním významu třetí herec v řeckém dramatu, kterého na scénu uvedl zřejmě Sofoklés.

Sofoklův přínos

• Sofoklés, rodák z Kolónu u Athén, prožil svůj život v období po per. válkách, kdy toto město bylo na vrcholu rozkvětu.
• Na athénské jeviště vystoupil poprvé 470 př. n. l. a již o dva roky později porazil v soutěži dramatiků Aischyla.
• Jeho přínos k vývoji starořeckého divadla spočíval mj.:
  • v rozvinutí možností scénické výpravy – malované kulisy,
  • v odstoupení autora od povinnosti současně hrát,
  • v rozšíření počtu členů sboru a především v zavedení třetího herce.
• Velmi významným zásahem do tradice pak byla také skutečnost, že se vzdal skládání dějově svázaných trilogií a svá dramata pojal jako jednotlivé uzavřené celky, což napomohlo zvýšení dramatické hutnosti děje.

Děj 1

• Předcházející děj – Oidipus na Kolónu
  • Thébský král Oidipus nevědomky zabil svého otce a oženil se se svou matkou, čímž naplnil věštbu. Když to zjistil, vzdal se vlády, sám se oslepil a odešel z Théb. Jediným, kdo ho neopustil a provázel ho, byla jeho dcera Antigoné (Oidipus měl se svou manželkou-matkou celkem čtyři děti: Dcery Antigoné a Isméné a syny Eteokla a Polyneika). Mezi bratry však vznikl boj o vládu v Thébách a Polyneikés proti městu poštval jiná města (toto tažení se nazývá Sedm proti Thébám). Théby se ubránily, přesto v boji padli oba bratři.

Předmluva

Po smrti Oidipa, krále thebského, oba synové jeho Eteokles a Polyneikes společně kralovali v Thebách. Avšak mladší Polyneikes od vládychtivého Eteokla ze země byv vypuzen a vlády zbaven, prchl do Arga ku králi Adrastovi. Pojav dceru jeho za choť, přemluvil jej, že v čele jiných ještě knížat podnikl výpravu k Thebám, aby Polyneikovu spoluvládu odňatou opět vymohl. Ale vojsko argejské rázným odporem Thebanů přemoženo, oba bratří Eteokles i Polyneikes v boji rozhodném na vzájem se prokláli. Vlády dostalo se Kreontovi, bratru choti Oidipovy Iokasty. Kreon, jakmile na vládu nastoupil, rozkázal, aby tělo Eteokla, jenž padl vlasti háje, čestně bylo pohřbeno, tělo však Polyneikovo, ježto brannou mocí proti vlasti vytrhl, aby zůstalo nepohřbeno. Tomuto příkazu Kreontovu opře se Antigona, sestra padlých bratrů, a tím počíná děj mistrovské této tragoedie, provozované nejspíše r. 443 př. K.

• Válka „sedmi proti Thébám“, tj. válka mezi Oidipovými syny Polyneikem a Eteoklem, skončila vzájemnou smrtí obou bratří.
• Jejich nástupce a strýc Kreon dá Eteokla jako obhájce vlasti pohřbít se všemi poctami
  • Pod trestem smrti však zakáže učinit totéž s tělem vlastizrádce Polyneika.
• Avšak Antigona, sestra obou mrtvých, tohoto zákonu nedbá, protože ho považuje za odporující zákonům božím.
  • Nedbá ani domluv své mírnější sestry Ismeny, posype pohozené tělo bratra prstí a vykoná příslušné obřady.
  • Je při tom chycena a Kreon, rozhorlený při výslechu její zpupností, rozhodne, že bude zaživa uzavřena ve skalní hrobce.
• Marně Kreona prosí o rozvahu náčelnik sboru i vlastní syn, Antigonin snoubenec Haimon.
  • Teprve výstraha věštce Teiresia jej přesvědčí, aby odvolal zákaz Polyneikova pohřbu a spěchal zazděnou Antigonu osvobodit.
  • Je však již pozdě a poslové přinášejí kruté zprávy:
    • Antigona se oběsila,
    • zoufalý Haimon se pokusil napadnout svého otce, a když se mu to nepodařilo, proklál se mečem,
    • sebevraždu spáchala i jeho matka Eurydika – proklála si hruď před oltářem a svého manžela proklela,
    • Kreon je zcela zdrcen.

Postavy

• Antigoné, dcera Oidipa, krále thébského
• Isméné, její mladší sestra
• Kreón, král thébský
• Eurydiké, jeho žena
• Haimón, jejich syn
• Hlídač
• Teiresiás, věštec
• První posel
• Druhý posel
• Sbor thébských starců

Děj Antigony není motivován zásahy vyšších božských sil, odehrává se výhradně v rovině mezilidských vztahů.

• Vývoj děje je určován lidmi nikoliv bohy.
• Svět se podle Sofokla řídí vlastními zákony, které si vynucují nastolení společenské rovnováhy – každé rozhodnutí musí s sebou nést i následky, kterým nelze uniknout.
  • např.:
    • Polyneikés zradí rodné Théby, bojuje proti nim, je prohlášen za zrádce a nesmí být důstojně pochován – jeho tělo je ponecháno na pospas zvěři
    • Antigona poruší Kreonovo nařízení a za trest je zaživa zazděna; před hrůznou smrtí se raději oběsí
    • Kreon je neoblomný, nechce zrušit trest zazdění Antigony; jeho syn a jeho manželka ze zoufalství spáchají sebevraždu
  • Přesto jsou všechny postavy koncipovány jako heroické, bojují proti jiným hrdinům, mají své důvody chování, nesou za ně vinu a trest.

Pojetí konfliktu v Antigoně

• Na jedné straně tu stojí autorita státní moci
  • samovládce dbající podle svého nejlepšího osobního přesvědčení o prospěch obce (za niž ovšem považuje především sám sebe) a o dodržování jejích tvrdých zákonů = Kreon – je ochoten pro zákony popravovat
• Na druhé straně je autorita nepsaných a dodržovaných tradic
  • žena až egoisticky sebevědomě odhodlaná obětovat svůj život ve jménu nepsaných zákonů lidskosti = Antigona – je ochotna pro tradice porušit zákony a umřít
  • Antigona je ale postava, která však uvádí děj tragédie do pohybu, neboť svým jednáním nutí ostatní postavy nějak reagovat a zaujímat postoje.
    • Antigona do značné míry se tak vlastní těžiště hry posunuje směrem k rozporné postavě jejího protihráče Kreona
      • který se těžce mýlí,
      • kterého jeho přílišný a přísný racionalismus vede k přeceňování vlastních možností,
      • který překročí v zájmu osobní racionální představy o spravedlnosti hranici rovnováhy řádu a prohlédne teprve, když je za to osudem krutě, ale zákonitě potrestán

Překlady

• 1851 (1862, František Šohaj – první kompletní překlad Antigony)
• 1881 (1883, 1886, 1906, 1930, 1935, 1938, 1941, 1943, Josef Král; vyd. 1930, 1941, 1943 v úpravě Karla Hrdiny)
• 1891 (Timothej Hrubý, in: Tragoedie Sofoklovy)
• 1927 (1942, 1970, 1975, 1976, Ferdinand Stiebitz; vyd. 1970 in: Antické tragédie, vyd. 1975, in: Tragédie, 1976 in: Řecká dramata)
• 1965 (rozmn. 1968, Václav Renč)
• 1971 (Jiří Gruša – Karel Kraus, Oidipús – Antigoné; sestavil Otomar Krejča)

Neúplné částečné překlady

• Roku 1827 přeložil a uveřejnil ukázky ze Sofoklových dramat Filoktetes, Antigona a Aias František Šír (Výbor ze spisovatelů řeckých, 2. díl) a další.
  • Dále překládali Josef Hanačík (ukázky ve Výročních zprávách brněnského gymnasia, 1857 – 1859), Karel Veselík (Brno 1880), Josef Končinský (Výroční zprávy gymnasia v Hradci Králové 1880, 1882, v Třeboni 1886, 1887, v Německém Brodě 1891), Ladislav Brtnický a Václav Škaloud.

Divadelní inscenace

• 1889 (1894, Jakub Seifert, Národní divadlo, Praha),
• 1895 (Společnost Saši Kokoškové, Arena U Deutschů, Libeň),
• 1925 (Karel Dostal, Národní divadlo, Praha),
• 1926 (Rudolf Walter, in: Trilogie o Oidipovi, Národní divadlo, Brno),
• 1941 (Karel Dostal, Národní divadlo, Praha),
• 1942 (Antonín Kurš, Horácké divadlo, Třebíč),
• 1944 (Antonín Kurš, Městské divadlo, Plzeň),
• 1958 (Hugo Domes, Východočeské divadlo, Pardubice),
• 1962 (Milan Fridrich, Jihočeské divadlo, České Budějovice),
• 1963 (Milan Pásek, Divadlo Vítězného února, Hradec Králové),
• 1963 (Oldřich Kříž, Divadlo Pohraniční stráže, Cheb),
• 1969 (Svatoslav Papež, Divadlo J. K. Tyla, Plzeň),
• 1971 (Otomar Krejča, in: Oidipús – Antigoné, Divadlo za branou, Praha),
• 1987 (Jan Bartoš, Divadlo E. F. Buriana, Praha),
• 1987 (Alexandr Postler, Slezské divadlo Z. Nejedlého, Opava).
• 2007 Národní divadlo Brno
• a další

TEST