Blog

Jaroslav Hašek – Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války – čtyřdílný protiválečný humoristický román českého spisovatele

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1921–1923, většinou zkracováno jako Osudy dobrého vojáka Švejka či hovorově jen Švejk) je čtyřdílný protiválečný humoristický román českého spisovatele Jaroslava Haška, několikrát zfilmovaný i zdramatizovaný. Je to nejpřekládanější český román, do roku 2013 byl přeložený do 58 jazyků. Jde o nejvýznamnější Haškovo dílo, které je mnoha lidmi spojováno s kongeniálními (stejně dokonalými, rovnocennými) ilustracemi Josefa Lady. Smrt Haškovi nedovolila toto dílo dokončit.

Inspirací k sepsání románu Haškovi byly mj. jeho zážitky z 1. světové války, zejména jeho působení v řadách 91. pěšího pluku Rakousko–uherské armády.

• Ve svém románu dokonce použil pravá jména některých příslušníků tohoto pluku (hejtman Ságner, nadporučík Lukáš, účetní šikovatel Vaněk) a pravá jména míst, kterými vojáci pluku procházeli.
• Inspiraci k příhodám románové postavy Josefa Švejka byly příhody různých lidí, se kterými se Hašek poznal, mj. příhody skutečného důstojnického sluhy nadporučíka Lukáše, který se jmenoval František Strašlipka.

Jaroslav Hašek – *30. dubna 1883 Praha – Nové Město – †3. ledna 1923 Lipnice nad Sázavou – byl český spisovatel, publicista a novinář, autor druhé nejpřekládanější knihy české literatury (58 jazyků v roce 2013), proslulých Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války.

Literární druh: epika, forma: próza, žánr: román / humoristický román

• Pro Haškův literární vývoj měly veliký význam pěší cesty po Čechách, tehdejších Uhrách a Haliči a styky s anarchisty, jejichž provokací se zúčastnil.
• Korunu své kritice soudobé české buržoazní politiky nasadil r. 1911 založením Strany mírného pokroku v mezích zákona, za niž, také kandidoval ve volbách na Vinohradech.
• Obrat v Haškově životě znamenala válka.
  • Narukoval v rakouské armádě, ale na haličské frontě přeběhl na ruskou stranu.
    • Vstoupil do legií a psal články do legionářského tisku, pak však přešel k bolševikům, stal se členem strany a vstoupil do Rudé armády.
      • Zde vzorně plnil funkci politického komisaře.
      • R. 1920 byl vyzván pomoci revolučnímu hnutí v Československu a vrátil se domů.
      • Revoluční vlna však v době jeho návratu byla už rozdrcena a kromě toho se proti němu obrátil tehdejší tisk.
        • Hašek odešel z Prahy na Lipnici u Havlíčkova Brodu, kde pracoval na svém Švejkovi.
          • Práci nedokončil a 3. 1. 1923 zemřel – příčinou úmrtí bylo ochrnutí srdce 

• Haškovu literární činnost představuje především záplava satirických a humoristických povídek, které porůznu otiskoval v časopisech a z nichž knižně vydal jen malou část (např. Trampoty pana Tenkráta, 1912; Průvodčí cizinců a jiné satiry z cest i z domova, 1913; Můj obchod se psy a jiné humoresky, 1915).
• Mezi nimi je i knížka Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky (1912); její titulní postava ožila pak v Rusku v satiře Dobrý voják Švejk v zajetí (1917).
• Nejlepší průřez Haškovou povídkovou tvorbou podává Dekameron humoru a satiry, vydaný r. 1968 a 1972, nakl. Československý spisovatel. 

Charakteristika románu

Jednotlivé díly románu mají tyto názvy:

• V zázemí (1921),
• Na frontě (1922),
• Slavný výprask (1922),
• Pokračování slavného výprasku (1923);
  • již první vydání tohoto Haškem nedokončeného dílu vyšlo s pokračováním Karla Vaňka, který v tomtéž roce vydal ještě díl pátý a šestý
    • Když měl roku 1923 vyjít čtvrtý díl románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války s názvem Pokračování slavného výprasku, nepodařilo se jej Jaroslavu Haškovi již dokončit.
      • Nakladatel Adolf Synek proto požádal Karla Vaňka, aby se jako známý humorista pokusil knihu dopsat.
      • Vaněk dokončil čtvrtý díl (zde se snažil ještě psát v Haškově duchu; později vydáno i samostatně pod názvem Švejk v Haliči) a pak pokračoval dílem pátým Švejk v ruském zajetí a šestým Švejk v revoluci, které už se od Haškova pojetí zcela odchýlily.
      • Jak dokončení čtvrtého dílu, tak i díl pátý a šestý vyšly s ilustracemi Josefa Lady, a takto byl román vydáván až do roku 1949.
      • V dalším vydání Švejka (1953) už nakladatelství Naše vojsko Vaňkovo pokračování odmítlo zařadit, se zdůvodněním: „Pokračování ´Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války´, které napsal Karel Vaněk, neotiskujeme z toho prostého důvodu, že to není Švejk … Kdo četl i několikrát Haškova Švejka, nemohl se nikdy podruhé prokousat ani deseti stránkami Vaňkova pokračování, plného sprostoty, hulvátsví a nenávisti k lidem.“
        • Všechna další vydání během komunistické éry dodržovala tento přístup, takže Vaňkovy díly byly znovu vydány až v polistopadové době (1991).

• Haškovo dílo není snadné žánrově zařadit.
  • Zdaleka to není jen humoristický román.
  • Je to zároveň satira líčící velice přesvědčivě s pomocí všemožných karikatur, podivných figurek a neobvyklých situací žalostné poměry panující v rozkládajícím se Rakousku-Uhersku.
    • K tomu Hašek využívá i žánr grotesky a frašky,
      • volí jednoduché a srozumitelné výrazové prostředky,
      • píše přehledně a jazykem obyčejného člověka,
      • vše směřuje k zesměšnění nesmyslného válčení a starého řádu.
• Kompozice románu pak připomíná pikareskní román, kde je hlavním hrdinou tzv. píkaro (šibal), který zosobňuje ideál lidové podnikavosti a chytrosti, prochází celou řadou více či méně napínavých příhod a snaží se za každou cenu přežít.

• Oblíbenou metodou Haškova vyprávění je tzv. koláž.
  • Jde o to, že konfrontuje dva pohledy, z nichž je každý podán jako autentický – vypadá to, jako kdyby nalepil za sebe třeba výstřižek ze sladkého románu a z bulvárního časopisu.
    • Největší míru autentičnosti zde mají dialogy, v nichž postavy mluví hovorovým jazykem.
  • Koláž se ovšem nevztahuje jen na jazykový výraz, ale vztahuje se i na situace.
    • Typická je po té stránce scéna ze začátku, kdy v kontextu jedné osoby vystupuje jako Ferdinand následník trůnu a v kontextu druhé osoby Ferdinand jako nějaký obyčejný člověk – je srovnána „veliká” osoba s „malou”, a zároveň je tím ukázáno, jak je „velikost” relativní.
    • Vzniká tak „obrácená situace”. Ve Švejkovi je takovou obrácenou situací např. návštěva kuráta ve vězení.
      • Kurát přichází dát Švejkovi (který má být zastřelen) duchovní útěchu, ale Švejk vidí v kurátovi nového vězně a dává útěchu jemu.

• Okolo Švejka se kupí celá řada dalších postav.
  • Některé z nich se staly stejnými typy jako Švejk:
    • oficír Lukáš, který má srdce, ale je zhloupnutý rakouskou mašinérií,
    • devótní (podlézavý) šplhavec kadet Biegler,
    • ateistický cynický kurát Katz,
    • dobrácký inteligent jednoročák Marek, tvořící intelektuálskou protiváhu Švejka,
    • a zejména zblblý rakouský profesor poručík Dub – typ Rakušáka oddaného až do roztrhání těla říši je zde vykreslen s neobyčejnou sugestivností.

Obsah

• V zázemí
  • Na začátku knihy oznamuje Švejkovi posluhovačka paní Müllerová slovy „Tak nám zabili Ferdinanda“, že v Sarajevu byl zavražděn arcivévoda František Ferdinand d’Este. V pražském hostinci U Kalicha se Švejk setkává s tajným policistou Bretschneidrem, který nechá zavřít sprostého hostinského Palivce do vězení pro velezradu za odpověď na otázku, kde je obraz císaře pána (hostinský řekl „na půdě, sraly na něj mouchy“). Zatčen je i Švejk, protože tvrdí, že bude válka. Ocitne se na policejním ředitelství a poté v blázinci. Když válka skutečně vypukne, je Švejk povolán na vojnu. Protože trpí silným revmatismem, veze ho k odvodu paní Müllerová na kolečkovém křesle. Švejk přitom mává berlemi a křičí „Na Bělehrad“, čímž způsobí obrovské pozdvižení. Pak je léčen v nemocnici pro simulanty u doktora Grünsteina, pobývá na garnizóně (vojenské vězení), slouží u polního kuráta Katze a poté, co jej věčně opilý Katz prohraje v kartách, skončí jako vojenský sluha (pucflek) u nadporučíka Lukáše, známého mnoha milostnými aférami. Když mu nadporučík přikáže, aby mu sehnal stájového pinče, Švejk jej pro něho ukradne. Ukáže se však, že pes patřil plukovníkovi Krausovi von Zillergut a nadporučík Lukáš je poslán do Českých Budějovic k 91. pěšímu pluku, který se připravuje k odjezdu na frontu. Švejk jede pochopitelně s ním a říká nadporučíkovi, že „to bude něco nádhernýho, když voba padneme spolu za císaře pána a jeho rodinu…“
• Na frontě
  • Do Českých Budějovic jede nadporučík Lukáš se Švejkem rychlíkem a Švejkovi se přihodí nehoda. Baví se s železničním zaměstnancem o problematice záchranných brzd a možná on, možná oba za tuto brzdu zatáhnou a způsobí nenadálé zastavení vlaku. V Táboře je Švejk vyveden na nádraží kvůli sepsání protokolu a vlak mu mezitím ujede. Velitel nádraží mu poté, co zjistí, že Švejk nemá peníze na lístek, nařídí dojít do Českých Budějovic pěšky. Při této budějovické anabázi Švejk pěkně zabloudí, přihlouplým putimským strážmistrem Flanderkou je považován za ruského špióna a nakonec je ke svému pluku doveden četníkem jako údajný zběh. Se slovy „Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že jsem opět zde“, se radostně hlásí u nadporučíka Lukáše. U pluku se Švejk postupně seznamuje s nezapomenutelnými postavami knihy, jako je účetní šikovatel Vaněk, kuchař okultista Jurajda, jednoroční dobrovolník Marek nebo sapér Vodička. Setkává se i s karikaturami důstojníků, jako je přičinlivý až podlézavý kadet Biegler nebo omezený poručík Dub, v civilu gymnaziální profesor, jehož oblíbeným koníčkem je buzerace vojáků a který svými radami otravuje život i zkušeným aktivním důstojníkům, jakými jsou hejtman Ságner nebo plukovník Schröder. Oblíbeným Dubovým rčením, které ve vzteku pokřikuje na vojáky, je „Ty mne ještě neznáš, ale až mne poznáš, já tě přinutím až k pláči“.
  • Švejkův pluk je brzy poslán na frontu a přemístěn do města Királyhidy na rakousko-uherském pomezí. Zde se nadporučík Lukáš opět zaplete do dalšího milostného dobrodružství s vdanou paničkou a pošle Švejka s dopisem ke své vyvolené. Švejk doprovázený sapérem Vodičkou se dostane do rvačky s jejím manželem, která skončí jako hromadná pouliční bitka. Za to jsou oba zatčeni. Nadporučík Lukáš si musí najít nového sluhu, kterým se stane věčně nenažraný tlustý obr Baloun, neustále ztrpčující svému pánovi život tím, že mu všechno sní. Po propuštění se Švejk stane ordonancem (= vojenským poslem) své 11. marškumpanie a loučí se se sapérem (= ženistou) Vodičkou slovy „Až bude po tý vojně, tak mě přijeď navštívit. Najdeš mě každej večer od šesti hodin u Kalicha na Bojišti.“
• Slavný výprask
  • 91. pěší pluk je opět naložen do vlaku, který jej veze jako „novou skupinu lidí hnaných na jatky“ do Haliče na ruskou frontu. Hašek tuto pouť přes celé Uhry popisuje tak, že se román stává skutečnou obžalobou války a stupidních důstojníků, kterým nejde o nic jiného než o vlastní prospěch bez ohledu na osudy vojáků, kterým mají velet. Jejich schopnosti Hašek popisuje takto: „Byl to pán velkých vojenských schopností, které se mu vrazily do nohou ve formě podágry“. Názory prostých vojáků na válku charakterizuje Hašek slovy: „Po celou dobu železniční přepravy bataliónu, který měl sklízet válečnou slávu, až projde pěšky od Laborce východní Haličí na front, vedly se ve vagónu, kde byl jednoroční dobrovolník a Švejk, opět podivné řeči, víceméně velezrádného obsahu“.
  • Na konci dílu je Švejk vyslán jako kvartýrmachr zajistit pro svou kumpanii nocleh ve Felštýně. Když Švejk dojde k malému rybníku, setká se tam s uprchlým ruským zajatcem, který se tam koupal a po spatření Švejka se dal nahý na útěk. Švejk si oblékne jeho uniformu, protože je zvědav, jak by mu asi slušela. V této uniformě ho najde patrola polního četnictva, která tohoto ruského uprchlíka hledala. Jsou to Maďaři, kteří Švejkovi nerozumí a přes jeho protesty ho zařadí do transportu ruských zajatců určených pracovat na opravě železniční trati. Tak Švejk upadne omylem do rakouského zajetí.
• Pokračování slavného výprasku
  • Poté, co je zjištěno, že Švejk je Čech, je na něj pohlíženo jako na zběha a polní soud ho odsoudí k smrti. Duchovní útěchu před popravou mu má poskytnout polní kurát Martinec, původně skutečně nábožensky založený muž, který stykem s opilými důstojníky postupně mravně upadá, což si nepřestává v skrytu duše neustále vyčítat. Švejk jej však považuje za dalšího vězně a svými proslovy jej tak vyděsí, že Martinec z cely prchne na důstojnický večírek, kde se zpije do bezvědomí „s přesvědčením, že se hraje o jeho duši a on sám že je mučedníkem“.
  • Nakonec se vše vysvětlí a Švejk se opět ocitne u své marškumpanie. Haškův text pak končí proslovem poručíka Duba „S okresním hejtmanem jsme vždy říkávali: Patriotismus, věrnost k povinnosti, sebepřekonání, to jsou ty pravé zbraně ve válce! Připomínám si to zejména dnes, když naše vojska v dohledné době překročí hranice“. Vše, co případně v knize následuje za touto větou, je pokračování dopsané od Karla Vaňka.

Vývoj Švejkovy postavy

• Nápad napsat knihu o dobrovolníkovi, který je lehce slabomyslný, dostal Jaroslav Hašek již roku 1911, když si po příchodu z hospody napsal na kousek papíru slova: „Pitomec u kumpanie. Dal se sám vyzkoušet, aby vystupoval jako řádný vojín.“
  • V duchu svého přesvědčení, že na militantní Rakousko-Uhersko (a na jakýkoliv totalitní systém vůbec) nejlépe platí pitomec, který obrátí blbost představitelů takovéhoto systému proti nim samým, vydal pak Hašek roku 1912 knihu Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky.
  • Švejkova pitomost však již tehdy byla poněkud odlišná od pitomosti běžného blbce.
    • Švejk dokázal vrhnout na důstojníka takový „dětský jasný pohled“, že důstojník nevěděl „má-li se smát či zlobit“.
    • Švejkova blbost tak dokázala nejen odzbrojit, ale přimět i k zamyšlení nad sebou samým.
• Po vypuknutí první světové války se pak ke Švejkovi vrátil roku 1917, kdy pobýval v ruském zajetí.
  • V červnu tohoto roku vydal v Kyjevě v knihovničce časopisu Čechoslovan novelu Dobrý voják Švejk v zajetí.
    • V příběhu se již vyskytují zárodky budoucího románu.
    • Líčí v něm vypuknutí války a Švejkovu snahu dostat se na vojnu, pobyt ve vojenském vězení a v blázinci, přidělení k 91. pěšímu pluku a služba vojenského sluhy u sadistického fenricha Dauerlinga, který nenávidí Slovany.
    • Je zde i pověstná příhoda s ukradeným psem, po které následuje odjezd na frontu.
    • Na samém konci příběhu pak Švejk Dauerlinga nechtěně zastřelí, když mu chce jen prostřelit rameno, o což jej Dauerling sám požádal, aby se tak dostal z bojiště.
    • Švejk pak přeběhne k Rusům a je ve vlasti obviněn z velezrady.
• V románu Osudy dobrého vojáka Švejka se Švejkova postava dostala na úplně jinou, podstatně hlubší úroveň.
  • Nejde zde již vůbec o jednoznačného blba.
  • Švejk je naopak pozoruhodný právě tím, že se u něj instinktivní statečnost a jakýsi smysl pro pořádek nepojí s očekávanou hloupostí nebo nedostatkem smyslu pro realitu.
  • Švejkova osobnost, tak jak ji Hašek představuje:
    • překvapuje na jedné straně neutuchajícím životním elánem,
    • na straně druhé jakousi životní rezignací, odevzdaností a smířením se s osudem.
      • Tento paradox vyvolává pochybnosti, zda Švejk opravdu jedná podle toho, co si myslí.
      • Švejk se umí vysmívat, dělá to často a i velice inteligentně, ale motivací jeho doslovného plnění příkazů svých nadřízených není výsměch, alespoň ne jeho vlastní.

Pokračování od jiných autorů

• Již první vydání Haškem nedokončeného díla vyšlo s pokračováním Karla Vaňka, který roku 1923 dopsal díl čtvrtý a v tomtéž roce vydal ještě díl pátý a šestý
• Využití Švejkovy postavy ke kritice komunismu je pak kniha Osudy dobrého vojáka Švejka po druhé světové válce od Josefa Jaroslava Marka (pseudonym Martina Petišky) napsaná v době normalizace.

Komiksové adaptace

• Josef Lada – Osudy dobrého vojáka Švejka ve světové válce (1923 – 1925), 90dílný obrázkový seriál z Českého slova s převyprávěným komentářem a ilustracemi Josefa Lady (6 obrázků na jeden díl), adaptuje Haškovy knihy a domýšlí vlastní dokončení s inspiracemi z Vaňkova pokračování, souborně knižně pod názvem Můj přítel Švejk (poprvé souborně 1963)
• Tibor Horváth – Dobrý voják Švejk (maďarsky Švejk 1973, česky 1991), ilustrace Attila Dargay
• Martin Čáp, Martin Jaroš – Švejk – komiks (2011), ilustrace Petr Vyoral

Audioknihy

• Osudy dobrého vojáka Švejka – Supraphon 1977–1983, načetl Jan Werich, některé postavy četli Vlasta Burian, Jiřina Šejbalová a František Filipovský
• Osudy dobrého vojáka Švejka – Popron Music 2010, načetli postupně Josef Somr, Bohumil Klepl, Petr Nárožný, Miroslav Donutil, Václav Postránecký, Václav Vydra, Arnošt Goldflam, Rudolf Hrušínský ml., Martin Dejdar a Pavel Zedníček
• Osudy dobrého vojáka Švejka – Radioservis 2013, načetl Oldřich Kaiser
• Osudy dobrého vojáka Švejka – Audiotéka 2016, 203 lidí za 24 hodin načetlo první díl v rámci fóra Meltingpot, které bylo součástí festivalu Colours of Ostrava, vznikla audiokniha s nejvíce interprety u nás a byla zaznamenána v České knize rekordů pod záštitou pelhřimovské agentury Dobrý den

Filmové adaptace

Ve filmových adaptacích ztvárnili postavu Švejka tři herci – Karel Noll, Saša Rašilov, Rudolf Hrušínský

• Dobrý voják Švejk (1926), černobílý němý film, režie Karel Lamač, v hlavní roli Karel Noll
• Švejk na frontě (1926), němý film, režie Karel Lamač, v hlavní roli Karel Noll
• Švejk v ruském zajetí (1926), němý film, režie Svatopluk Innemann, v hlavní roli Karel Noll
• Švejk v civilu (1927), němý film podle původního námětu Karla Vaňka, režie Gustav Machatý, v hlavní roli Karel Noll
• Osudy dobrého vojáka Švejka (1930), společný sestřih prvních třech filmů s Karlem Nollem v hlavní roli
• Dobrý voják Švejk (1931), černobílý hraný film, režie Martin Frič, v hlavní roli Saša Rašilov
• Schweik’s New Adventures (1943, Švejk bourá Německo), Velká Británie, černobílý hraný film, režie Karel Lamač, v hlavní roli Lloyd Pearson,
• Osudy dobrého vojáka Švejka (1954), barevný loutkový film (3 díly), režie Jiří Trnka, vypráví Jan Werich
• Dobrý voják Švejk (1956), barevný hraný film, režie Karel Steklý, v hlavní roli Rudolf Hrušínský
• Poslušně hlásím (1957), barevný hraný film, režie Karel Steklý, v hlavní roli Rudolf Hrušínský, pokračování předcházejícího snímku z roku 1956
• Osudy dobrého vojáka Švejka (1986), loutkový film (9 dílů), režie Stanislav Látal, postavu Švejka mluví Petr Haničinec, využívá scény ze stejnojmenného loutkového seriálu z roku 1954

TEST