Blog

Karel Havlíček Borovský – Král Lávra – je česká báseň z roku 1854 na motivy irské lidové pověsti

Král Lávra je báseň z roku 1854 na motivy irské lidové pověsti, kterou počátkem 17. století zaznamenal irský kronikář, kněz a básník Seathrún Céitinn (anglicky Geoffrey Keating, *1569 – †1644). Podobná pověst se tradovala v Cornwallu (rozkládá se na nejzápadnějším poloostrově Anglie, Cornwallský poloostrov tvoří jihozápadní špičku Velké Británie) o králi Markovi (známém z legendy o Tristanovi a Isoldě) a v řecké mytologii o králi Midasovi z Frýgie (dnes středozápadní část Turecka). Jedná se, vedle Křtu svatého Vladimíra (1852 – 1855) a Tyrolských elegií (1852), o jednu ze tří básní, které napsal během své internace v Brixenu (16. 12. 1851 – 15. 5. 1855) (dnes italské město v provincii Bolzano, v době Havlíčkovi internace patřilo Rakousku).

• Jedná se o satirickou báseň kratšího rozsahu s pohádkovými motivy, na konci je ponaučení jako v bajce. Báseň vznikla v době národního obrození (2. pol. 19. století).
• Dílo je inspirováno řeckou (Midas) a irskou mytologií.
• Ze strany čtenářů bylo dílo velmi ceněno již v době vzniku, cenzurou však zakazováno pro jasnou kritiku Habsburské monarchie.
• Báseň obsahuje chronologickou kompozici, najdeme zde jazykové prostředky typické pro pohádku (úvod – Byl jednou jeden…; závěr – ponaučení), dále pak personifikaci, metonymii, archaismy.
• V roce 1950 bylo dílo zfilmováno Karlem Zemanem.

Karel Havlíček Borovský – vlastním jménem Karel Havlíček – *31. října 1821 Borová u Přibyslavi – †29. července 1856 Praha, byl český novinář, spisovatel, básník a politik. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Literárně bývá řazen do realismu, politicky pak patří k druhé generaci národních buditelů. Přídomek „Borovský“, kterým často podepisoval své články, je odvozen od jeho místa narození (Borová u Přibyslavi).

Literární druh: epika; forma: poezie; žánr: báseň; kratší satirická alegorická básnická skladba s pohádkovými motivy (ponaučení)

Kompoziční výstavba básně

• báseň má 37 strof (slok) po 7 verších
• 1. a 3. verš se nerýmuje
• rýmové schéma každé strofy je stejné – ABCBDDB – jde o nepravidelný rým
• v každé strofě je ve verších dodržen stejný počet slabik

1. A Byltě jednou jeden 6
2. B starý dobrý král, 5
3. C ale je to dávno, 5
4. B taky od Čech dál, 5
5. D troje moře, devatery hory 10
6. D dělí ten kraj od české komory, 10
7. B kde on panoval. 5

• téměř všechny verše D v každé strofě končí na samohlásku, kromě 16., 23. a 31. strofy (zde verše D končí na souhlásku)
  • zajímavá je souvislost s důležitými daty související s životem K. H. Borovského
    • 16. prosince 1851 byl Havlíček z Kutné Hory odvezen do internace v Brixenu
    • 23. prosince 1848 se narodila Havlíčkova dcera Zdeňka
    • 31. října 1821 se narodil sám Havlíček
  • další zajímavostí je to, jak si lze zmíněné strofy vyložit:

16. strofa – kdyby Havlíček „smlčel“, tzn., kdyby nekritizoval rakouskou moc, mohl si na věčné časy užívat pokojného života se svou rodinou, nemusel by být internován v Brixenu

„Přísahej, že smlčíš
na věčné časy,
co jsi na mé hlavě
viděl pod vlasy;
pak se tobě neublíží v ničem
a ty budeš mým dvorním holičem
po všechny časy.“

23. strofa – Havlíček nemůže mlčet, stejně jako „synáček“, a musí svou pravdu vypovědět – kritizovat rakouský absolutismus

„Má milá matičko,
ach, pomoc žádná!“
„Můj milý synáčku,
moc zví, kdo se ptá;
v černém lese bydlí poustevníček,
ten má od všech lidských srdcí klíček,
on ti radu dá.“

31. strofa – lze interpretovat např. tak, že se Havlíček „nenadál“, jaké potíže způsobí sobě a své rodině; kolíčkem může být jeho liberální přesvědčení o politickém uspořádání Rakouska

Tam u duté vrby
s basou smutně stál:
„Půjdu-li ho hledat,
promeškáme bál!“
Uříz z vrby větev na kolíček;
co způsobí, o tom pan Červíček
nic se nenadál.

• Kompoziční postup: chronologický
• Řazeni tematických celků:
  • řetězové – na sebe logicky navazující zdánlivě izolované příběhy postav
  • dějová odbočka – důležitá – zdůvodňuje budoucí prozrazení tajemství pomocí kolíčku basy – podobá se dějovým odbočkám u Homérových eposů
    • veškerý děj je soustředěn pouze kolem dvou postav – Kukulín a král, matka a poustevníček tyto postavy doplňují
    • hudci a pan Červíček jsou zpočátku tzv. postavy mimo děj – až na konci Červíčkova basa s kolíčkem vyřeší celý příběh a vyřeší problém Kukulína i krále
• Spojování tematických celků: gradace, pointování
• Kompoziční plán = kompozice příběhu je shodná s částmi klasického vypravování:
  • Expozice – představení krále, zvyk popravit 1x ročné holiče
  • Kolize – vylosován je Kukulín, ale není popraven, pod podmínkou, že udrží tajemství
  • Krize – zašeptání tajemství vrbě
  • Peripetie – vyzrazení tajemství Červíčkovou basou
  • Katastrofa – lidé přijali krále i s jeho oslíma ušima = parodie na příběhy o dobrém panovníkovi (jako v pohádce)
• Typy promluv:
  • monolog jednotlivých postav: např. krále, Červíčka, poustevníčka; někdy je monolog skrytým dialogem – na promluvu jedné postavy reaguje vypravěč – tzv. pásmo vypravěče
  • dialog: matka a syn Kukulín

Postavy

• král Lávra – dobrý panovník, nechce, aby někdo věděl, že má oslí uši, popravuje holiče, lidé ho mají rádi
• holič Kukulín – mladý holič, čestný, upovídaný, nedokáže udržet „strašné“ tajemství
• Kukulínova matka – milující matka, vyprosí u krále Lávry pro syna život
• basista Červíček – nevědomky způsobí prozrazení tajemství o oslích uších
• poustevníček – dává rady lidem, poradí i Kukulínovi

Časoprostor a reálie

• Irsko, blíže není určeno
  • pojmenováno je pouze jedno místo – Viklov, jinak obecná pojmenování – na soutoku řek, vrba u jezera, hrad a okolí
• autor užívá českých názvů pro irské reálie – aktualizuje na české a rakouské poměry
  • „Viklov“ je původně Wicklow (přístavní město ve východní části Irska) či hrabství Wicklow,
  • král „Lávra“ je mytický irský král Labraid Loingsech
  • „Kukulín“ je jméno irského mytického hrdiny Cúchulainna (irský mytologický hrdina)
  • mění se i reálie, v původní irské pověsti vystupuje bard Craiftine, který nahradí kouskem vrbové větve část své poškozené harfy, u Havlíčka se z harfy stala basa a z barda český muzikant.
• Jedná se o poměry rakouské monarchie na přelomu 40. – 50. let 19. století, kdy nejspíše skončila vláda nepříliš schopného Ferdinanda I. zvaného Dobrotivý skutečná moc spočívá v kabinetu kancléře Metternicha, a kdy na trůn nastoupil František Josef I. (vládl 1848-1916).

Souvislost s pověstmi o králi Midasovi, tzv. Midas

• V řecké mytologii se tradovala řada pověstí spojených se jménem Midas.
  • zmiňuje se o nich ( o dvou pověstech) už Aristotelés,
  • obě následující zapsal Ovidius v Proměnách a po něm je zpracovalo mnoho autorů, starověkých, renesančních i moderních.
• Nejznámější pověst vypráví, jak se při slavnosti boha Dionýsa starý satyr Seilén opil a ztratil v lese. Vesničané ho našli a přivedli k Midasovi. Midas doprovodil Seiléna k Dionýsovi, jenž byl z pěstounova zmizení už zoufalý. Dojatý Dionýsos se chtěl Midasovi odvděčit. Chtěl mu splnit jakékoliv přání. Král Frygie, Midas, nabídku pojal jako šanci stát se nejbohatším mužem na světě. Vyslovil přání, aby se vše, čeho se dotkne, metamorfovalo ve zlato.
  • Zlatý valoun, v nějž se proměnilo šťavnaté kuře s křupavou kůrkou, Midasovi vylámal zuby.
  • Také číše s vínem se mu pod rukama změnila ve zlato.
    • Panovník se bál, že hlady a žízní zemře.
    • Král na kolenou prosil Dionýsa, aby kouzlo zrušil.
    • Bůh Midasovi poradil, že proklaté přání odplaví prameny řeky Paktolós.
      • Ta prý od té doby vyplavuje zlatý písek.
• Podle jiné pověsti si Midas potom zošklivil bohatství, učil se hudbě u Orfea a stal se ctitelem lesního boha Pana. Ten se jednou odvážil vyzvat boha Apollóna k hudební soutěži, kterou ale prohrál. Mezi posluchači byl i Midas, který jediný s výsledkem nesouhlasil a Apollón mu za trest nechal narůst oslí uši.
  • Podle některých verzí je skrýval bujnými vlasy, takže o tom věděli pouze jeho holiči, kteří toto tajemství nesměli prozradit.
  • Jeden z nich to nemohl vydržet, v polích vykopal jámu a do ní tajemství pošeptal a zasypal.
    • Na místě ale vyrostlo rákosí, které zvěst o oslích uších tiše šeptalo a tak se dostala mezi lidi.
  • Podle jiných verzí Midas holiče dokonce popravoval.
    • Tento akt byl mnohokrát zpracován v české a světové literatuře.

Konfinace

• úřední příkaz k pobytu na určeném místě spojený zpravidla s povinností se pravidelně hlásit na příslušném úřadě, omezení pobytu
• v případě Havlíčka se také často zmiňují termíny deportace a vyhnanství
  • deportace – jakékoli nucené vystěhování, vysídlení, přesídlení, odvlečení, zavlečení jedné či více osob zpravidla z politických, náboženských, etnických či jiných společenských příčin
  • vyhnanství – nedobrovolný odchod z vlastní země (vyhnanství) také se užívá slovo exil a exulant či vyhnanec
• z výše zmíněného vyplývá, že Havlíček nebyl „úředně“ deportován a nebyl ani vyhnancem; v rámci rakouské říše mu bylo určeno, kde bude pobývat
  • tehdejší rakouská monarchie platila Havlíčkovi jakousi „apanáž“ za to, že mu nařídila, kde bude bydlet
    • Havlíček dostával od rakouského ministerstva vnitra v měsíčních splátkách 400, po urgenci 500 zlatých ročně, což odpovídalo platu vyššího státního úředníka
    • v roce 1852 za Havlíčkem přijela jeho manželka Julie s dcerou Zdeňkou; cestovní náklady ve výši 150 zlatých zaplatilo policejní ředitelství
    • zhruba stejně velkou částku ale Havlíček musel vynakládat z vlastních úspor, jak si stěžoval v dopise Adolfu Maria Pinkasovi: „jest zde draho, že se 400 zl. ani já sám v mých okolnostech zde vyjíti nemohu, a se svou rodinou bych zde při vší šetrnosti nejméně 1000 zl. ročně potřeboval.“
      • Havlíčkova rodina si v Brixenu pronajala domek se zahradním altánem, jídlo si nechali nosit z hotelu U Slona
      • Havlíček byl ovšem pod stálým policejním dozorem a byla sledována veškerá jeho korespondence
      • v roce 1854 se manželka Julie s dcerou vydaly zpět do Prahy
        • Julii se totiž zhoršila její tuberkulóza a vedle toho si rodiče přáli, aby Zdeňka chodila do školy v Čechách

Obsah

Báseň pojednává o králi, který byl velice oblíbený a chytrý. Jen jedna věc na něm byla divná – nechával se holit a stříhat jen jednou do roka a pokaždé nechal holiče, který ho stříhal, popravit. Jednoho dne si tuto zakázku vylosoval mladý Kukulín. Poté, co odvedl svou práci, byl jako všichni před ním poslán na popraviště. Když se to dozvěděla jeho matka, šla žádat krále Lávru o milost. Apelovala na jeho dobré srdce a fakt, že její muž padl při službě v jeho dvoře. Král se styděl za její rozhořčená slova a milost Kukulínovi udělil, ovšem pod podmínkou, že si nechá pro sebe, co při stříhání viděl, a že zůstane jeho holičem až nadosmrti. Kukulín s radostí souhlasil, ale po čase ho začalo trápit, že tajemství nemůže nikomu sdělit. Matka si všimla jeho smutku, a když jí pověděl o svém trápení, poradila mu, ať jde do lesa k poustevníkovi, ten že mu pomůže. Poustevník mu poradil, aby to, co ho trápí, našeptal do jisté staré vrby, že se mu uleví. Kukulín to ještě ten den udělal a skutečně se mu ulevilo. Za čas král uspořádal velikou hostinu, a když šli čeští hudebníci, co měli na hostině hrát kolem staré vrby, basista si všiml, že ztratil kolíček od basy. Uřízl tedy větev ze staré vrby a vyrobil si nový. Netušil však, co tím způsobí. Když na hostině začal jezdit smyčcem po strunách, basa sama spustí: „Král Lávra má dlouhé oslí uši, král je ušatec!“. Král Lávra nechal basistu vyhodit, ale bylo již pozdě. Když už všichni věděli o jeho tajemství, neměl dále důvod skrývat své oslí uši. Po krátké době si na jeho uši všichni zvykli – zdálo se jim, že se oslí uši ke koruně hodí, a navíc byli rádi za dobrého panovníka. Nikdy nevyšlo najevo, jak se dostalo Lávrovo tajemství do basy.

TEST