Blog

Ladislav Fuks – Spalovač mrtvol – česká groteskní hororová novela.

Spalovač mrtvol je groteskní hororová novela o zlu skrytém pod maskou dobrotivosti z roku 1967 od spisovatele Ladislava Fukse. Kniha se řadí k druhé vlně literatury ovlivněné druhou světovou válkou a zároveň do první etapy autorovy tvorby. Kniha byla také o rok později (1968) zfilmována Jurajem Herzem pod stejným názvem.

Literární druh: epika, forma: próza, žánr: novela

Ladislav Fuks knihu uvedl citátem od italského básníka Giovanni Papiniho: „Největší lstí ďábla je, když sám o sobě prohlašuje, že není.“ Autor staví v této knize zaměstnance krematoria a vojáka z první světové války Karla Kopfrkingla před hrůzu nacistické okupace a sleduje rozklad jeho osobnosti.

Ladislav Fuks – *24. září 1923 Praha – †19. srpna 1994 Praha

Děj

• Moto díla, sestávajícího z 15 číslovaných kapitol, cituje (viz výše) italského spisovatele Giovanni Papiniho, modernistu, který konvertoval ke katolicismu a posléze sympatizoval s fašismem.
• Oblíbenou četbou pana Kopfrkingla, vlídného a spořádaného zaměstnance krematoria, je tibetský cestopis Alexandry David-Néelové (skutečně existující postava – ve známost vešla především díky své návštěvě tibetské Lhasy v roce 1924, kdy byl cizincům vstup do města zakázán.
  • Odvozuje z něho svou představu o vznešenosti zpopelňování:
    • to je v jeho představách aktem proměny, očisty a osvobození člověka od pozemských útrap, kremační pec pak dílnou „samého pánaboha“.
• Utrpení chápe Kopfrkingl jako „zlo, které musíme odstraňovat“. Odtud pramení i jeho – převážně verbální – snaha o vylepšení světa.
  • Okázalý nekuřák a abstinent, demonstrující svou citlivost vztahem k hudbě, má zálibu nazývat místa i živé bytosti nadnesenými a exotickými jmény: sám, přestože se jmenuje Karel, si nechává říkat Roman, manželku oslovuje Lakmé, svému pracovišti říká Chrám smrti apod.
• Určitou izolovanost Kopfrkinglova života narušují návštěvy dávného přítele, pana Williho Reinkeho. Tento přesvědčený nacista dá Kopfrkinglovým aktivitám nový směr tím, že mu vnukne myšlenku rasové nadřazenosti.
  • Protagonista tak prodělá první z pomyslných převtělení a nastoupí cestu, na jejímž konci ho čeká úplný rozpad osobnosti.
• V přestrojení za žebráka špehuje na oslavě pořádané židovským Pohřebním bratrstvem.
  • Tento čin spolu s udáním spolupracovníků z krematoria mu po vzniku protektorátu otevře dveře německého Casina.
• Překážkou jeho další kariéry se ukáže manželčin židovský původ, proto ji Kopfrkingl, stejně jako později syna Miliho, zavraždí. Své zločiny ovšem interpretuje jako pomoc nešťastným lidem, „kteří nechápou“. Jeho pokus zavraždit i šestnáctiletou dceru Zinu přeruší příchod tibetského vyslance (Kopfrkinglova dvojníka), který protagonistu označuje za novou inkarnaci Buddhy a vyzývá jej, aby se ujal trůnu ve Lhase.
• Do jeho prožitku osvícení náhle vstupují tři „andělé“ a odvádějí údajného spasitele do sanitky.
• V závěru novely, už po odeznění válečných hrůz, Kopfrkingl pozoruje z německého sanitního vlaku vyhublé lidi vracející se z koncentráků; i v konfrontaci s nimi si však uchovává bláznivé přesvědčení o svém mesiášství.

Literární charakteristika díla

• Ke klíčovým scénám novely patří návštěva v panoptiku, kde Kopfrkinglova rodina zhlédne představení o morové ráně v Praze.
  • Jedna z návštěvnic má stejný klobouk s pérem jako vosková figurína písaře.
    • Tím se prostor panoptikálního jeviště rozšiřuje a poznamenává celý fikční svět prózy.
  • Někteří z aktérů nejsou plnoprávnými postavami, ale jen schematizovanými figurkami – opakují své chování v jiné části novely.
    • Mladá růžolící dívka, starší žena v brýlích, hlavně ovšem zmíněná návštěvnice v klobouku s pérem a její nevrlý, tlustý muž s motýlkem a holí nemají jména, přecházejí z kapitoly do kapitoly a jejich účinkování je zpravidla omezeno na variování téhož výstupu v nových souvislostech.
    • Společně s řadou významově exponovaných detailů tvoří spojnici mezi jednotlivými dějovými úseky.
• Tradiční kauzalita – příčina – děje je zčásti nahrazena motivickou návazností.
  • Tak návštěvě v panoptiku motivicky předchází scéna v zahradní restauraci a naopak navazuje na ni popis účasti na boxerském utkání a výletu na rozhlednu – ve všech případech je společným motivem násilí, krev, bolest, strach a smrt.
• Představení v panoptiku také předjímá budoucí vývoj událostí.
  • Výjevy předváděné mechanickými loutkami jsou předobrazem zločinů pana Kopfrkingla.
• Celkovou podobu novely zásadně ovlivňuje perspektiva ústřední postavy.
  • Příběh je sice vyprávěn v er-formě, ale Kopfrkinglova persona si dlouhými monology nezřídka vydobývá v textu dominantní postavení (stává se, že i vypravěč přejímá Kopfrkinglovo výrazivo – nezaujatý vypravěč použije stejné slovní obraty jako hlavní postava).
    • Někdy tak i v jedné větě bývají konfrontovány dva zorné úhly.
• Kopfrkinglovu pohledu a jeho názoru, že „na jménech nezáleží“, podléhá patrně i označení epizodních postav.
  • Např. příjmení Strauss (přijetí německého občanství), Dvořák (vytvoření nového řádu, světa), Janáček (vražda dítěte), Wágner (protižidovské názory) mohou souviset s deklarovanou spalovačovou láskou k hudbě a pořadí, v jakém se objevují, s jeho názorovým a lidským vývojem.
  • Jména spolupracovníků z krematoria (Lišková, Zajíc, Fenek, Beran) zase mohou mj. poukazovat na Kopfrkinglovo rovnocenné chápání lidí a zvířat.
• Korektiv neutrálního vyprávění či záznamu událostí v protikladu ke Kopfrkinglovu vnímání zůstává však přese všechno alespoň částečně zachován.
  • Vypravěč události pouze zaznamenává, aniž by je zároveň interpretoval, proto ponechává do jisté míry zastřenou motivaci Kopfrkinglových zločinů.
  • Sama postava spalovače má poměrně neostré kontury; vstřebává do svých monologů naprosto mechanicky fráze z okolí, takže se stává pouhou výslednicí cizích vlivů.

Porovnání novely a filmu

Rozdílnost filmu a knižní předlohy je minimální

• například úprava scény v panoptiku, je ve filmu vylíčena daleko tvrdším a morbidnějším způsobem
• také je časté, že dialogy a monology se často zaměňují a objevují se na rozdílných místech než v předloze
• jak ve filmu, tak v předloze se u postav objevuje hovorová řeč i podobné nebo dokonce totožné větné konstrukce
• záměna kapitol a jejich časová posloupnost v knize je pak ve filmu podaná rozdílně
• občasné je i vynechání detailů a vysvětlujících rozhovorů a dějů, které kniha obsahuje, také některé události úplně mizí a jiné jsou interpretovány jinak
• zásadní je změna způsobu, kterým se Kopfrkingl dostane do židovského pohřebního bratrstva – v knize v přestrojení za žebráka a ve filmu se tam nechá pozvat svým lékařem Bettleheimem
• film také obsahuje některé scény navíc jako návštěva Kopfrkingla v „masérském salónu“, nová je též postava bledé mlčící dívky
• na konci novely Kopfrkingla odváží sanitka (snad do blázince); poslední scéna se odehrává po skončení války v sanitním vlaku – tyto scény ve filmu nejsou

Příběh (film) se odehrává na pozadí politických změn sklonku 30. let 20. století v Československu. Pro děj se též stala důležitou smrt dalajlámy Tubtäna Gjamccha v roce 1933. Vlastní děj se potom zaměřuje na psychologii spořádaného otce rodiny a vzorného zaměstnance krematoria Karla Kopfrkingla, který spolu s pádem zlaté éry první republiky mění svůj charakter až do patologické polohy. Po vytvoření protektorátu, se stává z Kopfrkingla vrah své milované rodiny, příslušník strany (NSDAP), od které je pověřen šéfováním nových plynových žárovišť. Deformace jeho psychiky je ještě umocněna návštěvami snového „tibetského vyslance“, který ho nazývá novým dalajlámou a buddhou.

Postavy

• pan Kopfrkingl
  • zaměstnanec krematoria
  • vystupuje jako umírněný a tolerantní člověk
  • podivín, živitel rodiny, abstinent, velice pečlivý
  • vzdělaný v literatuře i v hudbě
  • milující manžel i otec, velmi oddaný́ své práci a také́ ovlivněn svou prací – např. vyprávěl, jak je lidské tělo spalováno, když se konala rodinná́ oslava či Štědrovečerní večeře, neustále romantizuje (manželce říká Lakmé, nechává si od ní říkat Roman, používá výrazy jako nebeská, nadoblačná, něžná, čarokrásná)
  • nejdříve dobrý otec, pilný́ zaměstnanec krematoria, miluje umění, posléze vrah, udavač, rasista, násilník
• Wiliam Reinke
  • přítel Kopfrkingla, čistokrevný Němec, člen NSDAP, nacistický fanatik, přemlouvá Kopfrkingla ke vstupu do strany, egoistický, povyšující se, manipuluje s lidmi
• Marie, Lakmé
  • žena pana Kopfrkingla, hodná, milá, tichá, Židovka
• Mili
  • 14 letý syn, toulavý, šikanovaný
• Zina
  • 16 letá dcera, klavíristka, nadaná
• Další postavy
  • doktor Bettleheim, pan Strauss, pan Dvořák, personál krematoria (Vrána, Beran, Zajíc, Lišková)

TEST