Blog

Dmitrij Alexejevič Gluchovskij – Metro 2033 – postapokalyptický román ruského spisovatele

Metro 2033 je postapokalyptický román spisovatele Dmitrije Gluchovského, který popisuje život přeživších v moskevském metru po skončení jaderné války na Zemi.

Literární druh: epika; forma: próza; žánr: román, apokalyptická a postapokalyptická sci-fi, vědecká fikce a dystopická fikce

Dmitrij Alexejevič Gluchovskij (rusky Дмитрий Алексеевич Глуховский) – * 12. června 1979 Moskva – je ruský spisovatel a žurnalista.

• Jeho tvorba je převážně v žánru sci-fi a magickém realismu.
• V osmnácti letech začal psát knihu Metro 2033, kterou publikoval v roce 2002 na svých webových stránkách a poskytl ji k přečtení zdarma.
  • Tato kniha si celosvětově získala přes 3 milióny čtenářů a v roce 2005 byla publikována i knižní formou.
  • Stala se rovněž předlohou úspěšné počítačové hry.
• V roce 2007 vydal svou druhou knihu Soumrak a roku 2009 byla vydána kniha Metro 2034, ruský bestseller roku, která byla také k dispozici na internetu zdarma; v roce 2015 byla vydána poslední část metro-trilogie Metro 2035.

---

Antiutopie, dystopie

• Antiutopie (též dystopie či kakotopie) je opak utopie, myšlenka fiktivní společnosti, která se vyvinula špatným směrem, má zásadní nedostatky (totalitní forma vlády, omezování osobní svobody) vzniklé přehnáním jednoho nebo více ideologických principů.
• Občané antiutopického světa jsou obvykle neskrývaně utlačováni politickým systémem.
• S různými typy utopických a antiutopických společností se lze setkat v science fiction a dalších literárních dílech i dalších žánrech umění.
  • Jako antiutopii lze označit také literární žánr, který se zabývá fiktivní společností takovéhoto druhu.
    • V české literatuře psal antiutopie např. Karel Čapek (román Válka s Mloky, kde se mloci vzbouří proti lidstvu a zlikvidují všechny pevniny, či hra R.U.R., ve které lidstvo vyhladí roboti).
    • Neklidná poválečná a padesátá léta se v antiutopii reflektují např. v knize Eduarda Petišky, Cesta do země Lidivoni, ve které trosečník ztroskotá na pustém ostrově, kde král vydává rozporuplné příkazy ovlivňující všechny oblasti kultury.
    • Ve světové literatuře je typickým příkladem literární antiutopie román 1984 George Orwella.
    • V moderní současné literatuře lze za antiutopii považovat románovou trilogii Hunger Games Suzanne Collinsové.

Apokalyptická a postapokalyptická sci-fi

• Apokalyptická a postapokalyptická sci-fi je speciálním podžánrem sci-fi, který operuje s katastrofou, která postihne lidstvo.
  • V případě, že se děj odehrává během této katastrofy či krátce po ní, ocitají se hrdinové žánru v mezních situacích, v nichž je těžké, nemožné, popřípadě krajně nevhodné (z hlediska přežití) dodržovat zvyky a morální zásady, kterými je vybavila civilizovaná společnost.
  • Pokud se děj odehrává delší dobu po katastrofě, je v postapokalyptické sci-fi popisovaná společnost na nižší technologické úrovni než společnost před katastrofou, která je často buďto zapomenuta či nějakým způsobem mytizována.
• Autoři se často soustředí na jimi předpokládané proměny civilizovaného chování v chování odpovídající drsnější situaci, odhaduji důsledky a dopady katastrofy na uspořádání společnosti a modelují (často i odlišné) strategie a taktiky jak se s nimi vypořádat.
• Za zakladatelku je považována Mary Shelleyová (1797–1851) svým románem Poslední člověk, anglicky The Last Man.

• Za jednu ze základních ikon žánru je považován román Johna Wyndhama Den trifidů (posléze doplněný o víceméně volné pokračování Simona Clarka Noc trifidů).
  • V první knize je líčena katastrofa, během níž je většina lidstva stižena slepotou, čehož využijí inteligentní a smrtelně nebezpečné rostliny vyšlechtěné a pěstované člověkem (trifidé) ke vzpouře a ovládnutí většiny Země.
  • Sledujeme zoufalou snahu několika jedinců o přežití a vytvoření životaschopných komunit.
  • V knize Noc trifidů pak je líčeno uspořádání a přežívání nově vzniklých společností, které se snaží pomalu navázat na minulost a obnovit vládu lidstva nad světem a boje mezi nimi.
• Wyndhamova postapokalyptická sci-fi Kukly popisuje život společenství lidí žijících neznámou dobu (stovky až tisíce let) po katastrofické nukleární válce, kteří se snaží bojovat za zachování lidského druhu i všech zvířat a rostlin v jejich původní, nezmutované, podobě.
• Dmitrij Gluchovský se proslavil svými knihami Metro 2033, Metro 2034 a Metro 2035, které popisují život v Moskevském metru po jaderné válce, kdy po povrchu pobíhají zmutovaní tvorové a je tak téměř nemožno tam žít.
• Z českých autorů vyniká zejména Ondřej Neff a jeho kniha Tma, nebo upravená verze Tma 2.0, jež ukazuje průběh určitého druhu apokalypsy na území Česka, kde se setkáme s českými reáliemi.

---

Východisko pro děj

• Sci-fi příběh Metro 2033 vypráví příběh o mladém muži Arťomovi příjmením Čornyj, který musí podniknout dlouhou cestu, aby zachránil svůj svět před zánikem.
• Kniha popisuje následky nukleární války.
• Jediní přeživší lidé žijí ve spletitých tunelech moskevského metra.
• Každá stanice má vlastní samosprávu a odlišné cíle.
• Celý povrch Moskvy obývají pouze mutanti, kteří útočí na přeživší v metru a snaží se tak vyhladit lidskou rasu jednou pro vždy.
  • Kniha pojednává o lidech, kteří přežili jadernou válku v roce 2013.
    • Tato válka je však v románu zmíněna jen letmo.
  • V důsledku jaderných výbuchů byla veškerá velkoměsta smetena ze zemského povrchu.
  • Téměř celý děj se odehrává v moskevském metru, jehož stanice a tunely nyní obývají lidé.
    • Díky operativní činnosti se skupině lidí z civilní obrany podařilo metro ochránit před možnou radiací: téměř ve všech stanicích byly uzavřeny hermetické dveře, a ve ventilačních a vodárenských systémech byly aktivovány protiradiační filtry.
    • Podle všeho se v okamžiku zániku Moskvy mohlo v metru ukrývat kolem 70 000 lidí.
    • Po dvaceti letech po skončení jaderné války metro obývá přibližně 50 000 lidí.
  • Obydlená je však jen necelá polovina stanic celého metra.
    • Důvod je jednoduchý – některé stanice jsou opuštěné nebo vyhořely, k některým není možné se přes zasypané tunely vůbec dostat, a jiné obsadily bytosti z povrchu.
    • Lidé žijící v metru se stravují tím, co si tam sami vypěstují.
    • Jsou to převážně houby, které ke svému růstu nepotřebují denní světlo.
    • V některých stanicích se pěstují i brambory, rajčata a okurky, a lidé zde dokonce chovají prasata a jiná zvířata.
  • Řada stanic je zaopatřena elektrickou energií z generátorů různého typu, ale vzhledem k jejich slabému výkonu funguje často jen nouzové osvětlení.
  • Většinu předmětů pro každodenní potřebu (vyjma těch, které se v metru nacházely už předtím) jako zbraně, léky nebo palivo obstarávají stalkeři (stopaři), kteří se pravidelně vydávají na povrch do zpustošeného města.
    • V podzemním světě funguje obchod a univerzální měnou jsou patrony z AK-47, které byly vyrobeny ještě před válkou.
  • Krátce po skončení jaderné války se centralizovaný systém metra rozpadl.
    • Od té doby stanice existují každá sama za sebe.
    • Některé se později začaly sdružovat kolem náboženství a přesvědčení, ale i kolem silnějších stanic.
    • V důsledku toho převládá v jedné části stanic anarchie, další stanice jsou „nezávislé“ (Kuzněckij most, Pavěleckaja, Bělorusskaja), a jiné obsadila skupina „Organizovaný zločin“ (Kitaj-gorod, Novyje Čerjomuški, Profsojuznaja).
      • Tyto skupiny pak mezi sebou obchodují, uzavírají spojenectví, ale i bojují.
  • Moskva, která leží na povrchu, nebyla během války prakticky vůbec poškozena, nicméně vlivem času a agresivního životního prostředí mnohé budovy zchátraly a rozpadly se a rostliny a živočichové silně zmutovali.

Děj

Arťomovi je kolem dvaceti let, narodil se jen chvíli před tím, než se celý svět na povrchu uvrhl v trosky jadernou válkou. Čas lidí se naplnil a jejich místo nahradily nové a mnohem přizpůsobivější formy života. Tomu však lidé odmítají věřit, přestože jich katastrofu přežilo nejspíše jen těch několik tisíc, kteří se stihli včas schovat za hermetické brány moskevského metra, jehož stanice a temné tunely se jim staly novým domovem. Na jedné z takovýchto stanic, přesněji VDNCh, žije Arťom se svým pěstounem. Jejich stanice je však čím dále častěji vystavována útokům bytostí přicházejících ze severních tunelů, tedy nejspíše odněkud z povrchu a je to právě Arťom, kdo začíná stále více cítit svou vinu, jak se mu začínají vybavovat vzpomínky na mládí a tajnou výpravu s kamarády přes severní tunely až na povrch, kdy při cestě zpátky nejspíše nezapečetili bránu a otevřeli tak cestu z povrchu do podzemí. Na VDNCh následně přijíždí neznámý muž, který se zajímá o situaci s “temnými“, kteří stále častěji napadají kontrolní stanoviště v tunelech. Arťomovi se představí jako Hunter – lovec a vysvětlí mu svůj úkol, tedy zjistit, co se na stanici děje, požádá Arťoma o pomoc a zároveň z něj vytáhne pravdu o jeho dávném prohřešku, jenž vystavil celou komunitu metra obrovskému nebezpečí. Hunter se tedy vydá prozkoumat tunely a Arťoma pověří doručením zprávy a vyhledáním pomoci v největší stanici metra – Polis. Tak začíná dlouhá cesta hlavního hrdiny, za nadějí a za odčiněním vlastní viny. Přes svou nezkušenost a nebezpečnost a absurdnost samotné cesty skrze celý podzemní komplex, se nakonec Arťom díky štěstěně stojící na jeho straně, nebo snad ruce osudu dostane až do Polis. Jeho cesta metrem se zároveň stává cestou poznávání života a jeho smyslu, nejednou se však dostane až na práh smrti, nebo se zdá, že svou misi nedokáže dokončit. Vždy však dostane další šanci svůj úkol splnit, jednoduše se zdá, jako by samotné metro drželo nad mladíkem ochrannou ruku a vedlo jeho kroky až do cíle. První pomoc Arťomovi přichází od Bourbona, podezřelého obchodníka, který však zemře, když je uprostřed tunelu přepadnou děsivé zvuky vycházející z prasklého potrubí, které působí na psychiku člověka tak, že jej jednoduše zbaví vůle žít. Arťomovi se však podaří uniknout, když jej zachrání zvláštní muž, představující se jako Chán. Vysvětli Arťomovi, že jej ve snu Hunter požádal o pomoc mladíkovi a že zvuky, které jej a Bourbona v tunelu zastihly, byly duše mrtvých, uvězněné v metru. Arťom svého cíle nakonec dosáhne a v Polis je přidělen ke skupině stalkerů, tedy vojáků, kteří se v ochranných oblecích vydávají na povrch, obyčejně pro všechno jakkoli využitelné, co zbylo v troskách na povrchu, ale v tomto případě se jedná o skupinu, která pravidelně pořádají výpravy do Leninovy knihovny, ve které se podle legendy skrývá kniha, nebo předmět, který dokáže zachránit metro, nebo dokonce i vrátit svět na povrchu zpět do rukou lidí. Nic takového však Arťom nenajde, dostane však zprávu od Huntera, který našel způsob jak metro zachránit jinak. Podaří se jim zprovoznit několik starých raket z vojenského skladiště, podaří se jim se skupinou dalších vojáků vylézt na televizní věž Ostankino, která stejně jako Leninova knihovna přežila válku a odtud lokalizují a zničí podivný orgán, připomínající gigantické mraveniště, domov “temných“, kteří stále častěji pronikali i pod povrch. Vtom Arťom jakoby náhle prozře a začíná vidět svět očima ďáblů. Dojde mu, že ďáblové nechtěli být nepřáteli, ale že se pouze snažili navázat s lidmi kontakt… A nakonec, poté, co konečně všechno pochopil, si strhává plynovou masku z obličeje a vrací se zpátky do metra. Arťom svůj úkol splnil a metro dostalo další šanci.

Téma

• svět po jaderné válce v roce 2013, život posledních přeživších, kteří se ukrývají v moskevském metru

Prostor a čas

• Rusko, Moskva, moskevské metro (některé stanice metra), čas je rok 2033

Postavy

• Arťom – hlavní postava, narodil se 2 roky před válkou, celou dobu vyrůstal v metru, vydá se na dlouhou cestu metrem, aby předal vzkaz v Polis
• Hunter – tajemný muž, doprovodí Arťoma na stanici Botaničeskij sad a pokusí se zabránit průniku monster do metra
• Chán – muž, který věří, že je posledním převtělením Čingischána, trochu blázen
• Michail Porfirjevič – starší muž toužící po klidu
• Alexander Suchoj – jedna z hlavních postav, důstojník, Arťom mu říká strýček Saša, moc se o něm neví, zachránil Arťoma při útoku monster na stanici VDNCh
• Nacisté (usilují o vznik 4. říše) Komunisté (chtějí vytvořit svoji říši) Monstra z povrchu, Temní

Geneze knihy

• Kniha vyšla v několika verzích.
• První verze románu s názvem „Metro“ má celkem 13 kapitol (2002).
  • Autor knihu umístil na webové stránce m-e-t-r-o.boom.ru.
  • V každé kapitole jsou odkazy na hudbu, kterou autor vybral a doporučil ji k poslechu během čtení.
    • V první verzi románu hlavní hrdina umírá po zásahu zbloudilou kulkou. Z mého pohledu to bylo nutné kvůli ději. V takové podobě ale vydavatelství odmítala knihu publikovat s tím, že toto není jejich formát. Tak jsem ji zveřejnil sám – na internetu. Založil jsem webovou stránku a umístil tam text. Za nějakou dobu nabyl na popularitě a stránku navštívily desítky tisíc lidí. Mnozí čtenáři chtěli, aby hlavní hrdina přežil a bylo i pokračování. Za několik let jsem dozrál a knihu jsem přepsal. – D. Gluchovskij
• Druhá verze románu má 20 kapitol (2005).
  • Přepracovaná a doplněná druhá verze byla umístěna na webovou stránku m-e-t-r-o.ru.
  • Stejně jako v první verzi jsou ve všech nových kapitolách, kromě poslední, odkazy na hudbu.
  • V knižní podobě byl román poprvé vydán 24. října 2005.
    • Prvních 8 000 výtisků vydalo nakladatelství Eksmo, později bylo dodatečně vydáno dalších 3 000 výtisků.
  • Druhé vydání v nové verzi vyšlo v roce 2007.
    • Prvních 100 tisíc výtisků vydalo nakladatelství Populjarnaja literatura.
  • Součástí knihy je také první kapitola následujícího dílu „Metro 2034“.

V roce 2005 knihu vydalo nakladatelství Eksmo a v roce 2007 ji v novém vydání publikovalo nakladatelství Populjarnaja literatura. Autor za tento román obdržel prestižní evropskou cenu ESFS Awards Eurocon jako nejlepší literární debut pro rok 2007. Za méně než tři měsíce bylo sto tisíc výtisků reedice z roku 2007 zcela rozprodáno. Nakladatelství proto dodatečně vydalo dalších sto tisíc výtisků, které se rozprodaly za méně než rok v květnu 2008, třetí vydání pak činilo padesát tisíc výtisků. Jedna z několika prezentací knihy se konala v odtajněném krytu odboru komunikace na Tagance v hloubce 60 metrů. Román také posloužil jako předloha k videohře Metro 2033.

Kompozice

Děj knihy je rozdělen do 20 kapitol. Každá kapitola je označena číslem a nadpisem. Kromě nich jsou součástí knihy doslov Apokalypsa Dmitrije Gluchovského a Poznámky vysvětlující použitá jména a názvy reálií.

• KAPITOLA 1 Na okraji světa
• KAPITOLA 2 Lovec
• KAPITOLA 3 Jestliže se nevrátím
• KAPITOLA 4 Hlas Tunelů
• KAPITOLA 5 Za hrst patron
• KAPITOLA 6 Právo silnějšího
• KAPITOLA 7 Chanát temnoty
• KAPITOLA 8 Čtvrtá říše
• KAPITOLA 9 Zemřeš
• KAPITOLA 10 No pasarán!
• KAPITOLA 11 Vlastní cesta
• KAPITOLA 12 Polis
• KAPITOLA 13 Velká knihovna
• KAPITOLA 14 Tam nahoře
• KAPITOLA 15 Plán
• KAPITOLA 16 Písně mrtvých
• KAPITOLA 17 Děti červa
• KAPITOLA 18 Moc
• KAPITOLA 19 Poslední boj
• KAPITOLA 20 Zrozeni k lezení
• APOKALYPSA DMITRIJE GLUCHOVSKÉHO
• POZNÁMKY

Překlady

Román „Metro 2033“ byl přeložen do dalších jazyků (němčina, francouzština, čeština, čínština, thajština) a publikován v dalších zemích, a to i ve formě audioknih. V českém prostředí je používán k vydávání knihy zatím jediný překlad do češtiny od Rudolfa Řežábka.

• 2010 – Rudolf Řežábek – nakl. Knižní klub
• 2015 – Rudolf Řežábek – nakl. Euromedia
• 2019 – Rudolf Řežábek – nakl. Laser, Euromedia
• 2022 – Rudolf Řežábek – nakl. Laser

Audiokniha

2016 – Metro 2033 – nakl. OneHotBook, čte Filip Čapka

TEST

Tento text byl vypracován na základě článků české, ruské a anglické wikipedie.