Blog

Josef Kajetán Tyl – Strakonický dudák aneb Hody divých žen – národní pohádka (báchorková divadelní hra) o třech jednáních

Strakonický dudák aneb Hody divých žen je divadelní hra Josefa Kajetána Tyla. Svou premiéru měla 21. listopadu 1847 v Královském stavovském divadle v Praze. Již při svém prvním uvedení se setkala s nadšeným ohlasem diváků. Tato „národní pohádka ve třech jednáních“ se řadí k tzv. dramatickým báchorkám společně s Tylovými dramaty Tvrdohlavá žena, Jiříkovo vidění a Lesní panna.

Strakonický dudák aneb Hody divých žen je dramatická báchorka se zpěvy, v níž je skutečný svět prolínán s pohádkovými a romantickými motivy. Vypráví o velké lásce a o ceně vlastního domova, zároveň v mnohých rysech kritizuje vypočítavou morálku člověka těžícího ve vlastní prospěch.

Literární druh: drama; žánr: dramatická báchorka

Josef Kajetán Tyl – *4. února 1808 Kutná Hora – †11. července 1856 Plzeň – byl český dramatik, režisér, herec, překladatel, divadelní kritik, spisovatel a novinář.

Během revolučního roku 1848 se zapojil i do politického dění. Byl členem Svatováclavského výboru, účastníkem Slovanského sjezdu a účastnil se založení Slovanské lípy. Ve volbách roku 1848 byl zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Unhošť v Čechách. Patřil ke sněmovní pravici. Cílem jeho tvorby bylo vytvořit české drama. Nejprve hry pouze překládal, ale pak je začal i psát.

V roce 1833, společně s Karlem Hynkem Máchou a dalšími, založil Kajetánské divadlo, které hrálo na pražské Malé Straně v Kajetánském domě lékárníka a divadelníka Jana Dobromila Arbeitera. Bylo zaměřeno na vzdělanější vrstvy a během své čtyřleté existence se zde konalo 25 představení především domácích dramatiků (Václav Kliment Klicpera, Jan Nepomuk Štěpánek ad.). Od roku 1842 působil jako režisér a dramaturg v Novém divadle v Růžové ulici. Dne 21. prosince 1834 byla uvedena na scéně Stavovského divadla jeho divadelní hra Fidlovačka, kde byla poprvé zpívána píseň Kde domov můj. V roce 1835 dal dohromady ochotnickou společnost, která hrála české hry ve Stavovském divadle. Roku 1846 odešel do Stavovského divadla, kde působil jako dramatik. Ředitelem Hofmanem byl pověřen řízením českých představení (do roku 1851). V této době se dostal na vrchol kariéry, byly vydány všechny jeho spisy, obdržel cenu Matice české a zlatý prsten za literaturu, byl nazýván miláčkem českého národa. V této době působil také jako organizátor českého kulturního života (organizoval plesy atp.).

---

Dramatická báchorka

Dramatická báchorka je pohádková hra se zpěvy (báchorka je synonymum slova pohádka).

• Kořeny má v baroku.
• Česká báchorka potom navazuje na vídeňskou lidovou hru.
  • Spojuje fantastické motivy s nejdůležitějšími otázkami soudobé společnosti.
  • Má pevnou dějovou stavbu, do níž jsou vkládány zpěvné vložky.
  • Děj obyčejně sleduje chybujícího hrdinu a jeho napravení.
  • Ke šťastnému rozuzlení příběhu přispívají nadpřirozené postavy.

Českou báchorku rozvinul především Josef Kajetán Tyl, který její děj umístil na venkov a úlohu nadpřirozených bytostí udělil postavám známým z české folklorní tradice (polednice, divé ženy, lesní víly apod.) Největší popularitu pak dosáhla Tylova první báchorka, Strakonický dudák aneb Hody divých žen.

---

Postavy

• Tyl vykresluje tři rozdílné typické české postavy dobového venkovského prostředí.
  • Výrazný negativní typ představuje Pantaleon Vocilka, bývalý student a potulný příživník, který hledá všemožný způsob, jak se lehce dostat k penězům.
    • Autor záměrně volí Vocilkův český původ, aby tak se satirickou nadsázkou poukázal na českou přizpůsobivost a hrabivost v jakémkoli prostředí.
  • Naopak Kalafuna se jeví jako veselý a dobrosrdečný muzikant s těsným vztahem k domovu, k české vlasti – lidová postava, vlastenec – kladný typ.
    • Ústřední postava, dudák Švanda, se pod vlivem rozdílných charakterů Vocilky a Kalafuny postupně vyvíjí od špatného směrem k dobrému – typ váhající postavy
      • zpočátku nezkušený a důvěřivý Švanda propadá moci peněz, jimž dá přednost před láskou k Dorotce.
        • Mísí se v něm nadání i velikášství, dobrosrdečnost i furiantství.
        • Nakonec si své chyby uvědomí, usmíří se s Dorotkou a polepší se.
  • Dorotka je typem prosté venkovské dívky, která se z lásky vydá pro Švandu do ciziny, a projeví tak svou obětavost a statečnost – typ kladné postavy.
  • Dále se ve hře objevují nadpřirozené postavy pohádkového světa: princezna Zulika, víly Rosava a Lesana ad.

Postavy podle původního scénáře – vystupuje celkem 27 postav

• Lesana – panovnice nad lesními pannami, polednicemi a divými ženami.
• Bělena – lesní panna.
• Rosava – polednice.
• Divuka, Mihulice – divé ženy.
  • další – lesní panny, divé ženy, půlnoční duchové
• Kalafuna – venkovský muzikant.
• Kordula – jeho žena.
• Honzík, Frantík, Kačenka – jejich děti.
• Švanda – mladý dudák.
• Tomáš – starý dudák.
• Koděra – rychtář ze vsi u Strakonic.
• Šavlička – voják na dovolené.
• Trnka – starý hajný.
• Dorotka – jeho dcera.
• Nalejváček – hospodský.
• Franěk, Váša – venkovští chasníci
• Pantaleon Vocilka – bývalý student, teď na cestách.
  • další – česká chasa venkovská.
• Král Alenoros – pán zemi neznámých.
• Zulika – smutná princezna, jeho dcera.
• Alamir – hrdina, její ženich.
• Mikuli – hospodský.
• Gulinari, Vanika – posluhovačky v hostinci.
• Dvořenín.
  • další – komonstvo princezny Zuliky, králova pážata, Alamirovi oděnci

Děj 1

Lásce dudáka Švandy a Dorotky nepřeje Dorotčin otec z důvodu dudákova nejasného původu a chudoby. Švanda se proto vydává do světa vydělat peníze. Cestou mu víla Rosava očaruje dudy, které zaručí dudákovi úspěch a bohatství. Toho využije vychytralý Vocilka a pod jeho vlivem zapomíná Švanda na domov i na Dorotku, která se rozhodne v doprovodu muzikanta Kalafuny Švandu hledat. Střetnou se na dvoře princezny Zuliky, kde jsou oba kvůli intrikánovi Vocilkovi uvězněni a následně vysvobozeni nadpřirozeným zásahem Švandovy matky, víly Rosavy, která je za svůj obětavý čin potrestána královnou víl Lesanou vyhoštěním mezi divoženky do té doby, dokud nějaká dívka nevysvobodí Švandu projevem své věrnosti a statečnosti. Dorotka se po návratu domů na Švandu zlobí, ale poté, co zjistí, že byl o svatojánské noci poblouzněn lesními pannami, zachrání Švandu od smrti a společně se usmíří.

Děj 2

• Švanda a Dorotka se do sebe zamilují. Jejich lásce ale nepřeje Dorotčin otec Trnka, protože Švanda nemá rodiče a je chudý. Aby si mohl Dorotku vzít, musí vydělat nějaké peníze. Proto se rozhodne odejít do světa, rozloučí se s Dorotkou a slíbí jí, že se do měsíce vrátí. Cestou usne na palouku v lese, kde ho najdou víly. Na přímluvu jeho matky – víly Rosavy – je Švandovým dudám vdechnuto zvláštní kouzlo. Rosava žádá královnu víl, aby směla svého syna doprovázet. Lesava svolí, ale podmínkou je, že se Švanda nesmí dovědět, kdo je jeho matka.
• Švanda má v cizině velké úspěchy. Potkává podvodníka Vocilku, který mu dělá sekretáře a přitom ho neustále šidí. Švandovi se podaří pomocí svých dud rozesmát princeznu Zuliku, která si ho za to chce vzít. Švanda tak ale úplně zapomíná na Dorotku. Protože se už dlouho nevrací zpátky domů, začne se Dorotce stýskat a rozhodne se ho jít hledat se Švandovým kamarádem Kalafunou. Zastihnou ho zrovna v době, kdy si má brát princeznu. Proniknou až na hrad, kde se jich ale Švanda nezastane, a tak jsou vyvedeni strážemi. Nato přijíždí princ Alamir, s kterým byla Zulika zasnoubena, a Švandu nechá uvrhnout do vězení. Až tam si Švanda uvědomí svou chybu.
• Zjeví se mu jeho matka Rosava, řekne mu celou pravdu o tom, kdo vlastně je, a proto je královnou víl uvržena mezi divé ženy. Pomůže Švandovi dostat se z vězení, aby se mohl vrátit zpátky domů k Dorotce. Ta už o něm ale nechce ani slyšet. Až když jí Rosava řekne, že Švandovi hrozí nebezpečí, rozhodne se ho jít Dorotka zachránit.
• Švanda byl totiž vlákán Vocilkou o půlnoci do lesa, kde hodlá Švandovi ukrást kouzelné dudy. Švanda je ale donucen hrát na reji divých žen, které ho chtějí zabít. Objeví se ale Dorotka a Švandu osvobodí od kouzel. Švanda slíbí Dorotce, že se změní a oba odcházejí do rodné vsi. Královna víl odpustí i Rosavě, protože ji dojme její láska k Švandovi, jejímu dítěti.

Jazyk

• postavy skutečného světa mluví hovorovou řečí x postavy nadpřirozeného světa (víly) hovoří ve verších;
• Vocilkova řeč světáka komolí česká slova;
• jadrná česká řeč plná lidových výrazů (postav Kalafuny, Švandy a Dorotky) x stojí v protikladu k neživotnému a strojenému jazyku (postavy Zuliky, Alenorose a Alamíra);
• kromě pohádkových motivů se v díle objevují vložené písně, tzv. kuplety, které obsahují četné dobové narážky.

Strakonický dudák je chronologicky první hrou z řady Tylových dramatických báchorek, v níž autor vytvořil specificky českou variantu dobově oblíbené pohádkové hry se zpěvy, a tak založil domácí tradici nového typu her, kterému se později věnovali např. J. Zeyer, J. Kvapil, A. Jirásek, J. Drda ad.

Kompozice

Hra je rozdělena do 3 dějství s celkovým počtem 38 výstupů

• 1. dějství – 13 výstupů – prolog před oponou, před hospodou ve vsi, křižovatka u hájovny, v polích u lesa – dějství se odehrává doma
• 2. dějství – 13 výstupů – krátká ulice v městě, šachový sál, vězení – dějství se odehrává v cizině
• 3. dějství – 12 výstupů – vesnická hospoda, chudobná světnice, krátký les, mlžinatá krajina – dějství se odehrává doma

Okolnosti vzniku díla

• Hra vznikala v předrevolučním roce 1847.
• Ještě  před premiérou o ní informoval český i německý tisk, který vzbudil velkou pozornost kritiků.
• Poprvé byla jevištně realizována dne 21. listopadu 1847 v Královském stavovském divadle v Praze, kde se setkala s nadšeným diváckým přijetím; kladně ji ohodnotil např. i Karel Havlíček Borovský.

Filmové adaptace

• 1937 – režie Svatopluk Innemann, v titulní roli Jiří Dohnal
• 1955 – režie Karel Steklý, v titulní roli Josef Mixa
• 1974 – popově laděný hudební film Hvězda padá vzhůru režiséra Ladislava Rychmana, ve kterém hlavní roli hrál Karel Gott, hudbu k filmu složil Ladislav Štaidl
• Do filmové podoby bylo rovněž převedeno zahajovací divadelní představení na Nové scéně Národního divadla – 20. 11. 1983, režie Václav Hudeček, v titulní roli Jiří Štěpnička

TEST