George Bernard Shaw – Pygmalion – komedie anglického dramatika irského původu.
Pygmalion je pětiaktová komedie, zpola ironicky označená jako romantická hra, odkazuje názvem a základní situací k pygmalionskému příběhu z Ovidiových Proměn (Pygmalion vytvořil překrásnou sochu dívky, zamiloval se do ní a svou láskou ji oživil, dívka jeho lásku opětovala). Zvláštností je, že tato satira představy společenských tříd byla hrána nejprve roku 1913 ve Vídni (16. 10. 1913), v Berlíně a v Praze (11. 12. 1913), tiskem vyšla roku 1915. Když byla uvedena roku 1914 v Londýně, šokovala tehdejší diváky šťavnatým zaklením bloody arse z úst hlavní hrdinky (doslova zatracený osel), dosud na anglickém jevišti neslýchaným. Premiéra hry se odehrála v rakouské Vídni, nikoliv v britském Londýně.
Literární druh: drama; žánr: komedie.
George Bernard Shaw [džordž bernard šó] – *26. července 1856, Dublin, Irsko – †2. listopadu 1950, Ayot St. Lawrence, Anglie – byl irský dramatik, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1925.
- Psal články o hudbě do časopisu The Hornet (Sršeň) a vzdělával se jako samouk v knihovně Britského muzea, mimo jiné četbou partitur Richarda Wagnera a děl Karla Marxe, jehož myšlenky o třídním boji a revolučním poslání dělnické třídy však nepřijal. Stal se nadšeným propagátorem norského dramatika Henrika Ibsena a od roku 1879 navštěvoval také akce různých filozofických a politických společností.
- Přednášky amerického ekonoma Henryho George (1829–1897), zejména jeho teorie o vzniku chudoby, jej přivedly k reformnímu socialismu.
- Založil proto roku 1884 společně s britským labouristickým politikem, ekonomem a publicistou Sidneym Jamesem Webbem (1859–1947) tzv. Fabiánskou společnost (Fabian Society), která šířila teorii fabiánského socialismu.
- Její členové odmítali násilí, zvláště Marxovy myšlenky o nastolení socialismu revolučním bojem, a připravovali porážku kapitalismu pomocí postupných reforem a parlamentní cestou.
- Založil proto roku 1884 společně s britským labouristickým politikem, ekonomem a publicistou Sidneym Jamesem Webbem (1859–1947) tzv. Fabiánskou společnost (Fabian Society), která šířila teorii fabiánského socialismu.
- Důsledkem skepse vyvolané událostmi první světové války byla Shawova žurnalistická i finanční podpora komunistické vládě v Sovětském svazu, který navštívil roku 1931. Další jeho cesta vedla roku 1932 do Jižní Afriky a roku 1933 do USA, kde však sklidil velký neúspěch, protože přednášel o znárodnění amerického průmyslu.
- Na počátku Shawova literárního díla stojí série pěti nepříliš úspěšných románů napsaných v letech 1879 – 1883, z nichž první čtyři byly nakladatelem odmítnuty a pátý vyšel roku 1884 nejprve časopisecky. Jejich hrdinou bývá často mladý výtržník, který pohoršuje měšťáky nesentimentální věcností i naprostou neúctou ke společenským konvencím a posvátným hodnotám.
- Své pravé umělecké pole našel Shaw až v dramatické tvorbě, ve které uplatnil svůj jasný, kritický a ironický intelekt.
- Debutoval roku 1892 hrou Domy pana Sartoria, po níž následovala řada vtipných, většinou satiricky přiostřených dramat s náměty dobovými (Živnost paní Warrenové, Candida), historickými (Pekelník, Caesar a Kleopatra, Svatá Jana) či s úsměvným až sardonickým (je sarkastické vyjádření cynismu, výsměchu a skeptického, též uštěpačného, zatrpklého, nuceného až křečovitého, humoru) pohledem na aktuální otázky ženské emancipace a na viktoriánské představy společenských tříd (Pygmalion).
- Roku 1925 obdržel Shaw Nobelovu cenu za literaturu „…za idealismus i humanitu jeho literárního díla, jehož svěží satira často v sobě zahrnuje osobitou poetickou krásu“ (citace z odůvodnění Švédské akademie) a od roku 1929 je na jeho počest pořádán Malvernský divadelní festival, na kterém byly uvedeny některé jeho pozdní hry.
Viktoriánská morálka
- Viktoriánské období je historická etapa vývoje Spojeného království v době vlády královny Viktorie od června 1837 do ledna 1901. Bylo to období prosperity Britského impéria, průmyslových inovací a rozvoje vzdělané střední třídy britské společnosti.
- Tato epocha je charakteristická dlouhým obdobím míru, ekonomické, koloniální a průmyslové konsolidace. Vnitřní politika byla poznamenána liberálními myšlenkami, politickými reformami a rozšiřováním volebního práva.
- Termín viktoriánská morálka v sobě zahrnuje především vztah britského právního systému k právům žen.
- Od léta 1864 začala za ženská práva bojovat aktivistka Josephina Butlerová (v té době bylo normální, že vdaná žena byla pro právo brána jako věc, tzn. muž ji mohl bít, všechen její výdělek patřil muži…).
- Zákon dovoloval mužům bít manželky. Jen nesměli bít holí silnější než palec na ruce, aby ji nezranili.
- Vdaná žena nemá v Anglii žádnou právní existenci. Její bytost je „vstřebána“ do osobnosti jejího manžela. Nemá právní nárok ani na své šaty, ozdoby nebo výdělky.
- V roce 1864 byl také zaveden zákon o nakažlivých chorobách, který dovoloval mužům zákona chirurgicky vyšetřit (podle Josephine se jednalo o chirurgické znásilnění) jakoukoliv ženu, když se ve městě nacházela vojenská posádka. Díky boji Josephine Butlerové se podařilo zákon o nakažlivých chorobách zrušit a zvýšit hranici beztrestného pohlavního styku z 12 na 16 let.
- Zákon o nakažlivých nemocech zbavil ženy jejich občanských práv. Nebyl způsob, jakým by dokázaly svou nevinu. Pokud odmítly nechat se vyšetřit, byly poslány do vězení na tak dlouho, než se vyšetření podrobily.
- Tvrdým kritikem viktoriánské morálky byl i zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud.
- Díky kritice v. m. vzrůstal vliv emancipačního hnutí ve Velké Británii – „Kořenem zla jsou různá měřítka morálky. Jedno platí pro muže a druhé pro ženy“ (Josephina Butlerová).
Burleska
- Burleska je literární, literárně-dramatický nebo hudebně-dramatický žánr zábavy, zobrazující komické a fraškovité příběhy se záměrem zlehčit realitu nebo zesměšnit její jevy.
- K dosažení tohoto cíle autoři využívají také prostředky varieté, kabaretu a striptýzu.
- Burleska má uměleckou hodnotu jen tehdy, je-li spojena s nadsázkou, ironií, parodií a satirou.
Děj 1
- Profesor fonetiky, zapřisáhlý starý mládenec Henry Higgins uzavře se svým přítelem plukovníkem Pickeringem sázku, že z pouliční květinářky Lízy Doolittlové (Eliza) učiní dámu tak, že ji naučí dokonale a spisovně mluvit.
- Vezme Lízu k sobě a intenzívně ji vyučuje.
- Pod vlivem gentlemanského Pickeringa, důstojné hospodyně paní Pearcové, dosud nepoznaného pohodlí a kultivovaného prostředí se vyloupne ze zanedbaného děvčete vnímavá, citlivá, bystře uvažující a půvabná dívka.
- Na velvyslanecké party okouzlí celou společnost, nikdo nezapochybuje o jejím vznešeném původu.
- Avšak Líza si uvědomuje vzniklé komplikace: na ulici se už vrátit nemůže a k jinému životu nemá prostředky.
- Samolibý Higgins ani Pickering nemají zájem o její další osud.
- Pomoc nalezne Líza u Higginsovy matky, která ji přijme do svého domu.
- Lízin svérázný otec popelář Doolittle obdrží na Higginsovo nevážně míněné doporučení velkou částku peněz z milionářovy nadace, aby šířil své mravní zásady, a zkorumpován přijímá chomout konvenčních mravů, jimiž dosud pohrdal.
- Do Lízy se zamiluje Fredy Eynsford-Hill, mladík, který nic nemá a nic neumí.
- Higgins začne Lízu postrádat a zaujat její emancipovaností navrhuje, aby u něho a u Pickeringa zůstala.
- Líza odmítá a dává přednost Fredymu.
Děj 2
- Název upomíná na antický mýtus o kyperském sochaři Pygmalionovi, který vyřezal ze slonové kosti tak krásnou dívku, že se do ní zamiloval a uprosil bohyni lásky Afroditu, aby jí vdechla život.
- Shawovým moderním Pygmalionem je londýnský profesor fonetiky Henry Higgins, který uzavře se svým přítelem plukovníkem Pickeringem sázku, že naučí ušmudlanou pouliční květinářku Lízu Doolittleovou výslovnosti vznešené dámy.
- Podaří se mu to tak dokonale, že jeho žákyně okouzlí londýnskou smetánku, jako kdyby ani nebyla Angličanka, ale spíše Maďarka.
- Skoro se zdá, že Higgins pomohl Líze překonat propast mezi spodinou, kam ji zařazovala její výslovnost a intonace (londýnské nářečí cockney), a nejvyššími společenskými vrstvami.
- Higgins však ve svém koženém pedantství nepostřehne, že při jeho fonetickém experimentu Líza vyspěla ze zaostalého děvčete v ženu vědomou si své lidské ceny, toužící po plném citovém životě a hotovou přes všechnu svou vzpurnost a prostořekost věnovat svou lásku svému osvoboditeli.
- Higgins se však její lásku zdráhá přijmout, a tak závěr hry zůstává otevřený.
Literární charakteristika díla
- Těžištěm P. je téma emancipace ženy (hrdinčino zrání ovšem zdaleka není jen přímočarým výsledkem výchovy, jak si Higgins namlouvá, ale především výsledkem Lízina sebeuvědomění).
- V tomto rámci vede Shaw útok proti lidským slabostem i proti společenským předsudkům a konvencím; uplatňuje svůj duchaplný vtip, jízlivost a ironii.
- Romantický půdorys hry autor boří
- paradoxními zvraty:
- přehodnocení stvořitelské role Higginsovy,
- vývoj Doolittla,
- falešný happy end hrdinčiným rozhodnutím pro outsidera aj.,
- racionálními diskusemi:
- o vztahu muže a ženy,
- o morálce apod.
- burleskní jazykovou komikou.
- paradoxními zvraty:
- P. je Shawovou nejlepší a nejpopulárnější komedií.
- Svým racionalismem, duchaplnou elegancí a vybroušeným jazykovým vtipem souvisí s nesentimentální linií intelektuálně založené angl. komediální dramatiky Congrevovy, Sheridanovy a Wildeovy.
- Nejdříve byl P. Shawem uvolněn pro uvedení v cizině.
- Po vídeňské premiéře a několika dalších inscenacích mimo Anglii se hra 1914 objevila na londýnském jevišti.
- Po zkušenostech z prvních uvedení, kdy herci i obecenstvo směřovali k sentimentálně romantickému pochopení hry, připojil autor pro vydání v r. 1916 rozsáhlý Epilog, kde předestřel další historii Lízy a Fredyho, podnikl obšírný exkurs o manželství a dopsal několik scén, které posilují protisentimentální založení P.
- V epilogu, který netvoří součást hry, Shaw vysvětlil, že ani Higginsův, ani Lízin charakter nepřipouštěl šťastný sňatek, a že si tedy Líza raději vzala mládence Freddyho, který ji zbožňoval, a otevřela si s ním květinářský obchod.
- Když však hru roku 1938 zfilmoval britský režisér Anthony Asquith, povolil mu Shaw naznačit, že se Higgins přece jen s Lízou ožení.
- Podobně vyznívá také později úspěšně zfilmovaný americký muzikál My Fair Lady (1964), vzniklý na základě této hry roku 1956.
- V epilogu, který netvoří součást hry, Shaw vysvětlil, že ani Higginsův, ani Lízin charakter nepřipouštěl šťastný sňatek, a že si tedy Líza raději vzala mládence Freddyho, který ji zbožňoval, a otevřela si s ním květinářský obchod.
- Po zkušenostech z prvních uvedení, kdy herci i obecenstvo směřovali k sentimentálně romantickému pochopení hry, připojil autor pro vydání v r. 1916 rozsáhlý Epilog, kde předestřel další historii Lízy a Fredyho, podnikl obšírný exkurs o manželství a dopsal několik scén, které posilují protisentimentální založení P.
- Po vídeňské premiéře a několika dalších inscenacích mimo Anglii se hra 1914 objevila na londýnském jevišti.
- Kvality P. byly prověřeny časem; od prvého uvedení až dodnes hra zaujímá čelné místo na žebříčku nejhranějších titulů.
- Byla i několikrát zfilmována (např. A. Asquith, 1938) a 1956 podle ní vznikl světově úspěšný muzikál F. Loewa My Fair Lady.
- V české dramatice je patrná inspirace P. ve Vančurově komedii Josefina.
Překlady
- 1918 – Karel Mušek
- 1926 – Karel Mušek, Jan Čep
- 1956 – Frank Tetauer
- 1967 – Luba a Rudolf Pellarovi
- 1979 – Milan Lukeš
Inscenace
- 1913 – Karel Mušek, Národní divadlo, Praha (1913 – 1925)
- 1913 – Miloš Nový, Městské divadlo, Plzeň)
- 1914 – Alois Urban, Národní divadlo, Brno
- 1926 – Karel Prox, Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava
- 1927 – Rudolf Walter, Národní divadlo, Brno
- 1927 – Národní divadlo, Praha (1927 – 1928)
- 1931 – Jan Bor, Komorní divadlo, Praha
- 1938 – Antonín Klimeš, Zemské divadlo, Brno
- 1939 – Jiří Plachý, Komorní divadlo, Praha
- 1940 – Jiří Myron, Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava
- 1946 – Vojta Novák, Národní divadlo, Praha (1946 – 1947)
- 1953 – Svatoslav Papež, Krajské divadlo, Plzeň
- 1955 – Ota Ornest, Městská divadla pražská – Komorní divadlo
- 1968 – František Štěpánek, Divadlo na Vinohradech, Praha
- 1974 – Luboš Pistorius, Realistické divadlo Z. Nejedlého, Praha
- 1986 – Gerik Císař, Divadlo J. Průchy, Kladno – Mladá Boleslav
- 1992 – Rudolf Hrušínský, Národní divadlo, Praha (1992 – 1994)
- 2005 – Michal Dočekal, Národní divadlo, Praha (2005 – 2009)
- Další inscenace měly na Národním divadle premiéry v letech 1927, 1946, 1992 a 2005.
- V letech 2005 – 2009 hrála Lízu Petra Špalková.
- Pražské Divadlo na Vinohradech uvedlo hru 22. 4. 2016 s Šárkou Vaculíkovou v hlavní roli.
- V roce 1968 nahrál hru Československý rozhlas s Jiřinou Bohdalovou a Milošem Kopeckým.
Filmové adaptace
- Pygmalion, Německo 1935, režie Erich Engel
- Pygmalion, Nizozemsko 1936, režie Ludwig Berger
- Pygmalion, Velká Británie 1938, režie Anthony Asquith, v hlavních rolích Leslie Howard a Wendy Hillerová
- My Fair Lady, USA 1964, režie George Cukor, úspěšné zfilmování amerického muzikálu, v hlavní roli Rex Harrison a Audrey Hepburnová (zpívá: Marni Nixonová)
- The Opening of Misty Beethoven, USA 1976, režie Radley Metzger, pornografická variace Pygmalionu, v hlavní roli Jamie Gillis a Constance Money