Blog

William Styron – Sophiina volba – americký román, pokus o sepětí specificky americké tematiky a humanistického, protifašisticky angažovaného ztvárnění nedávné evropské historie.

Sophiina volba (anglicky Sophie’s Choice) je psychologický román, nejznámější dílo Williama Styrona. Jde o román, který zpracovává složitým a neobvyklým způsobem téma vlivu nacismu na průměrně silného jedince.

Literární druh: epika, forma: próza, žánr: román

William Clark Styron, Jr. [stajrn] – *11. června 1925 Newport News, Virginie – †1. listopadu 2006 Martha’s Vineyard, Massachusetts – byl americký prozaik, představitel tzv. jižanské prózy.

• Proslul především románem Sophiina volba – kde se autor zabývá otázkou kolektivní viny a absolutního zla.
• Ve druhé světové válce vstoupil do americké armády, kde se údajně zúčastnil bojů v Tichomoří.
• Po válce vystudoval Dukeovu universitu.
• Poté krátce působil jako redaktor v několika nakladatelstvích.
• Tato činnost ho neuspokojovala, proto se začal věnovat vlastní tvorbě.
• Za svou knihu Doznání Nata Turnera obdržel v roce 1968 Pulitzerovu cenu.

---

Jižanská americká literatura

Za zakladatele americké jižanské literatury 20. století. je považován William Faulkner (*1897 – †1962). Jedná se o specifickou skupinu amerických spisovatelů spojených právě s americkým „otrokářským“ jihem. Řadí se sem i William Styron (*1925 – †2006), John Steinbeck (*1902 – †1968).

Autoři pronikají hluboko do psychologie lidí a analyzují život amerického Jihu, prodchnutý rasovou nenávistí. Prostřednictvím této analýzy, se dotýkají celé řady specifických problémů historických, společenských a rasových, ve svých dílech směřují k umělecké výpovědi o obecných vlastnostech lidského individua vůbec. Zajímají se především o emocionální a psychologickou stránku člověka a jeho myšlenkových pochodů a citových reakcí. Zároveň však odkrývají zejména temné stránky osobnosti, která hledá východisko z bezvýchodnosti.

Jejich texty vyznačují vypravěčským novátorstvím, složitou kompozicí a novým pohledem na skutečnost, usilujícím o netradičně širší a pravdivější postižení rozpornosti světa. Velmi časté je neustálé střídání dějových rovin, různých pohledů na existenciální problémy hrdinů. Častý je i motiv tzv. antihrdiny, který si neví rady sám se sebou a který řeší takový problém násilím i sebevraždou.

---

Literární charakteristika díla

• Základní dějovou osu příběhu tvoří výpověď vyprávěče Stinga (sám autor – Styronova přezdívka) o tom, jak se učil psát.
  • Pásmo autorského vyprávění o sobě je však brzy přerušeno líčením života mladého mileneckého páru – jedna dějová linie: Sophie Zawistowské a Nathana Landaua, s kterými se Stingo seznámil v létě 1947 v brooklynském penziónu Růžový palác.
  • Druhou dějovou linii tvoří příběh Stingova pronikání do záhad tragického až patologického vztahu milenců (zjišťuje, že Nathan je narkoman a schizofrenik) a dál do minulosti a nejhlubších zákoutí psychiky ženy, která ho přitahuje.
  • Třetím dějovým plánem je pásmo hrdinčiných vzrušených monologů, líčících její dětství a mládí v Krakově (její dětství a mládí v Polsku jako dcera germanofila a antisemity), její osudy roku 1943 ve Varšavě a v koncentračním táboře Osvětim – ten zaujímá klíčové místo Sophiininy volby.
• Název románu sice naznačuje jednu klíčovou volbu, ale nad závěrečnou tragickou Sophiinou volbou můžeme jasně cítit, že ta je pouhým důsledkem celého řetězu dalších osudových voleb, před jaké stavěl člověka nacismus.
  • První volbou je Sophiin pomýlený závěr neangažovat se v okupované Varšavě.
    • I když Sophii její varšavská přítelkyně přesvědčuje, aby se stala členkou organizovaného odboje, Sophie odmítá.
  • Druhá volba, která má pro hrdinčino celoživotní trauma klíčový význam, je volba, před niž Sophii postaví sadistický německý lékař (Jemand von Niemand) při jejím příchodu do koncentračního tábora.
    • Nechá ji vybrat si z jejich dvou dětí jedno, které bude dále žít v koncentračním táboře Osvětim.
    • To druhé bude odvezeno do nedalekého tábora, určeného pouze pro likvidaci vězňů.
    • Sophie si vybere svého desetiletého syna Jana.
    • Sama pak sleduje, jak jí nacisté odvádějí její malou dceru Evu k transportu do Březinky – do plynové komory.
  • Třetí volba je Sophiino rozhodnutí pokusit se svést Rudolfa Hösse, vrchního velitele osvětimského tábora.
    • Volba vychází z krajního zoufalství matky, která chce zachránit svého potomka.
    • Tento pokus ztroskotává a jen prohlubuje bezmocnost, která se zakotvuje níž a níž do Sophiiny duše.
  • Čtvrtá, závěrečná, hrdinčina volba vyplývá z jejího konečného poznání, že život pro ni nelze obnovit, tak jako se dalo díky Nathanově péči obnovit její fyzické zdraví, a že jakékoliv pokusy zbavit se bolestných traumat minulosti a rozvinout vlastní šťastnou vyrovnanou osobnost jsou marné.
  • Nakonec i její jediná naděje, začít nový život s Nathanem, se ukáže být klamná a nerealizovatelná, a proto jí nezbývá než navždy zhasit světlo svého života – spáchá sebevraždu.

• Nejzásadnější volbou pro vývoj románu je ta první volba – je vyprávěna v er-formě a dotváří Sophiin osud v jeho individuálních a historických rozměrech
  • těžištěm této volby je zde moment před niž byla hrdinka postavena již před zatčením a transportem: zda se zapojit či nezapojit do protifašistického odboje = individuální rozměr
  • autorovo začlenění různých dějových pásem, začlenění literatury faktu – polských dokumentů o Osvětimi – publicistických a filozofických úvah o nacismu a koncentrácích aj. = historický rozměr
• Důležitým prvkem pro celý román je rozporuplné pojetí hlavní hrdinky, která je zároveň obětí, ale i spoluviníkem
  • S. v. je:
    • 1. – uměleckou analýzou zhoubného vlivu fašismu na průměrného jedince
    • 2. – výpovědí o tragickém rozporu mezi iluzemi o individuální svobodě a neschopností akceptovat krutou realitu zřejmou pro všechny, jenom ne pro hrdinku

V Sophiině volbě se William Styron pokouší o hloubkovou analýzu nacismu, jeho zhoubného vlivu na průměrně slabého nebo možná jen průměrně silného lidského jedince a ukazuje nacismus v osobních perspektivách.

• Volí proto nenápadnou hrdinku – až neprakticky hloupou – je antihrdinkou
  • Sophie není židovka, nemá neárijské rysy, a dokonce splňuje svým zevnějškem i představy nacistické estetiky.
  • Sophie je výjimečná pouze citlivostí, vnitřní kultivovaností a inteligencí x ale není vůbec praktická – chybí jí praktický pud sebezáchovy
• Styron používá ve svém vyprávění bohatě členěnou větu, která si činí neobyčejné nároky na čtenářovu spolupráci a průběžné dešifrování skrytých významů a souvislostí.
• Tvorba tohoto díla spočívá v postupném odhalování děje a pravdy hrdinčina života

Postavy

• Stingo – je jedním z aktérů děje a zároveň vypravěčem. Vstupuje do děje s hodnotícími komentáři, úvahami nad chováním a jednáním všech postav, sebekritickými poznámkami i citáty apod.
  • Je to mladý muž s neuspokojenými potřebami, jak fyzickými, tak duševními. Rád podrobuje své okolí analýze a mluví o oblíbených autorech (Faulkner, Wolf). Je nadaným spisovatelem a věří si, i když špatná kritika od přítele ho dokáže velice rozhodit. Je citlivý, dokáže naslouchat. Je často značně sebekritický, ironický až sarkastický. Někdy se jeví i trochu sobecky a nerozhodně. V jistých ohledech je to snílek, idealista a někdy je až bolestně realistický. Má rád hudbu, stejně jako Sophie a z dětství si nese trauma ze smrti matky, z níž se obviňuje.
• Sophie – je ještě mladá polská žena, která přežila koncentrační tábor a kde ztratila nejen svou víru v Boha, ale hlavně své dvě děti. Nedokáže se zbavit obrovské viny, která ji neustále pronásleduje a tíží. Racionálně si omluvu dokáže formulovat, ale vnitřně ji nedokáže přijmout. Nechá sebou relativně snadno manipulovat, v dětství otcem a později i Nathanem.
  • Upnula se na Nathana, pomohl jí, když to po příchodu do Ameriky potřebovala. Miluje ho natolik, že se od něho nedovede odpoutat i přes jeho časté násilnické sklony. Objevila v sobě velkou sexuální vášeň, kterou s Nathanem sdílí. Má ráda pěkné věci, dobré jídlo a hlavně hudbu. Chtěla se stát pianistkou a studovat ve Vídni. Je velice inteligentní a ráda se učí. S vědomím své minulosti však nedokáže, žít a proto nejdříve otupuje smysly alkoholem a později volí smrt v Nathanově náručí.
• Nathan – je mladý židovský muž. Na okolí působí velice vzdělaně, sofistikovaně, upřímně, autoritativně. Je oblíbený, vtipný, má vytříbený vkus a schopnost odhadovat lidi, věci knihy…
  • Ve skutečnosti je velmi nemocný, trpí paranoidní schizofrenií. Vymýšlí si, idealizuje si sebe sama. Je inteligentní, až geniální a nebýt psychické poruchy, mohl by být nejlepší v jakémkoliv oboru, který by si vybral. Vše co ho zaujme chce pochopit do hloubky. Dokáže se nadchnout téměř pro všechno. Jeho duševní stav zhoršují drogy. Ve svých záchvatech je agresivní, paranoidní, všechny kolem sebe podezírá ze zrady a má sebevražedné sklony. Miluje Spohii i přesto, že jí tak často ubližuje, také s ní sdílí zájem o hudbu, kterou ho naučila mít ráda. Smrt bere jako společnou cestu se Sophií, jako volbu mezi životem v utrpení a vykoupením.

Obsah

• Příběh popisuje jedno nezapomenutelné léto z autorova života a je tak zároveň autobiografií jeho spisovatelských začátků, ale hlavně výpovědí o hrůzách koncentračních táborů, s nimiž se Styron zprostředkovaně setkal skrze vyprávění polské ženy Sophie.
• Vypravěčem je dvaadvacetiletý Stingo (Styronova přezdívka), který se pár měsíců v roce 1947 živil jako redaktor v kolosu McGraw-Hillova nakladatelství. Když dostal výpověď a byl by zůstal téměř bez prostředků, zachránil ho jeho otec, který mu poslal 500 $. Stingo se rozhodl, že se přestěhuje z neutěšeného pokojíku v Univerzitním hotelovém klubu, kde od příchodu do New Yorku bydlel a začne pracovat na svém románu. Z inzerátů si vybral penzion Růžový palác v Brooklynu. Toto místo mělo skutečně jediný příhodný název, jelikož celý dům i se vším vybavením byl vymalován stejným odstínem růžové barvy.
• V Růžovém paláci se setkáváme se dvěma ústředními postavami celého románu, s Nathanem, mladým židovským „géniem“ a Sophií, bývalou vězenkyní v Osvětimi do níž se Stingo na první pohled zamiluje, kteří se stanou Stingovými nejlepšími přáteli. S jejich podporou se pustí do svého románu o tradičním Jihu s jeho problémy i krásami a stane se součástí tragického příběhu lásky těchto dvou lidí.
• Nathan a Sophie na první pohled působí jako šťastný a dokonalý pár, ale i přes jejich vzájemnou lásku, až posedlost, mezi nimi stojí několik překážek. Je to Spohiina minulost a Nathanova psychická choroba o níž se však dozvídáme až mnohem později.
• Zpočátku se zdá všechno, až na Stingovu sexuální frustraci pramenící z nenaplněných sexuálních tužeb naprosto ideální. Nathan pracuje ve výzkumné laboratoři jako biolog, Sophie jako sekretářka u chiropraktika a Stingo zdárně pokračuje se svým románem. Po večerech chodí do hospůdky Javorový háj a užívají si. Radost těchto dní kalí jen Sophiino útržkovité vyprávění o její minulosti. Sophie se narodila v Krakově. Její matka byla pianistka od níž Sophie zdědila nesmírnou lásku a obdiv ke klasické hudbě. Otec, Zbygniew Biegansky, byl známý profesor, který vystupoval s vyhraněnými antisemitistickými názory, k čemuž se Sophie dlouho nedokázala přiznat a popisovala otce jako vysněný ideál. Ve skutečnosti ho téměř nenáviděla, stejně jako svého manžela Kazimíra, otcova pomocníka. Po začátku války byl její otec spolu s dalšími profesory a také Kazimírem zatčen a poté popraven v Sachsenhausenu. Sophie s matkou se přestěhovala do Varšavy, kde byla chycena při pašování masa a poté deportována do Osvětimi. Tam se díky své výborné němčině dostala až do kanceláře Rudolfa Hosse, pro něhož pracovala jako zapisovatelka a měla tak nepatrně lepší podmínky než ostatní vězni. Sophie se také přizná, že se snažila Hosse svést, ale jen proto, aby zachránila svého syna Jana, kterého přivezli do Osvětimi také. Hoss byl její krásou sice fascinován, ale odmítl se s ní sblížit. Sophie ho poté prosila o záchranu syna, on jí sice přislíbil, že se pokusí Janovi pomoci, ale svůj slib nikdy nedodržel a Sophie se musela vrátit do příšerných podmínek osvětimských baráků, v nichž žili řadoví vězni a co se stalo s jejím synkem se nikdy nedozvěděla.
• Společně s tím jak se před Stingem odvíjí Sophiin životní příběh, začíná se také ukazovat, že vztah Sophie a Nathana není tak bezchybný. Nathan totiž mívá náhlé záchvaty zuřivosti, v nichž útočí na své okolí a především pak na Sophii. Jejich příčinou je mimo jiné i jeho občasné drogové opojení. V takových záchvatech obviňuje Sophii z nevěry a napadá ji jak verbálně, tak i fyzicky, přičemž jednou hrozí i společnou sebevraždou. Vyčítá jí nesmyslně i fakt, že přežila Osvětim, na rozdíl od spousty Židů, a protože je skutečně krásná (blondýnky s modrýma očima a perfektní postavou) podezírá ji, že dělala děvku nacistům.
• Sophie sice při jeho výpadech velice trpí, ale protože ho skutečně miluje a je na něho silně fixovaná, nedokáže se nijak bránit a po každém podobném výstupu, kdy ji obvykle opustí, se k němu ráda vrátí. Mimo své stavy nepříčetnosti je totiž Nathan okouzlující společník s trefnými poznámkami a zásobou vtipných historek. Pro Stinga je skoro jako starší bratr, má vždy přesnou a citlivou kritiku k jeho dílu, za něž je mu on vděčný a Sophii miluje a zahrnuje spoustou drobností. A i když je Stingo do Sophie bláznivě zamilovaný, uznává Nathana jako staršího přítele a neporazitelného soka v lásce.
• To vše ovšem jen do doby, než mu zavolá Nathanův starší bratr Larry a neobeznámí ho s jistými fakty týkajícími se Nathanovi osobnosti. Jelikož Nathan pokládá Stinga za nejlepšího přítele, Larry doufá, že by mu mohl pomoci. Tak se Stingo dozvídá, že Nathan není žádný biolog na pokraji převratného objevu v medicíně, že dokonce ani nevystudoval vysokou školu, ale že ve skutečnosti je paranoidní schizofrenik. Dělá sice ve výzkumném středisku, ale jen knihovníka, to ostatní je jeho výmysl. Stingo je touto skutečností zcela konsternován, protože do tohoto okamžiku uznával Nathana jako autoritu a nyní v něm viděl to, co opravdu byl. Geniálního a nebezpečného šílence, který strávil roky v psychiatrických léčebnách. Larry se se Stingem rozloučí a poprosí ho o pomoc. Stingo má dávat na Nathana pozor a v případě nutnosti zavolat Larrymu.
• Stingo však udělá jednu chybu. Odjede na pár dní na návštěvu ke svému příteli a mezitím v Růžovém paláci propukne peklo. Nathan znovu dostane záchvat, zbije Sophii a zmizí. Stingo se hned vrátí, ale při zjištění, že tentokrát Nathan obvinil Sophii, že spí s ním, a že má dokonce i pistoli, rozhodne se nadobro se Sophií odjet a zavolat Larrymu.
• Cestou na Jih, kam se chce Stingo se Spophií uchýlit a dokonce si ji vzít za ženu, se zastaví v hotelu, kde se chystají přenocovat a Stingo se zde dozvídá celý zbytek Sophiina strastiplného příběhu a také příčinu neustálého pcitu vinny, který ji pronásleduje.
• Sophie se mu svěří, že měla ve skutečnosti dvě děti. Syna Jana o němž mluvila a mladší dceru Evu. Když ji zatkli, zjistila, že ve vězení jsou i její děti, které našli při zátahu na dům v němž žila spolu s přítelkyní, která byla členkou polského tajného odboje. Sophie sama pro odboj nikdy nepracovala, ze strachu, že by tím na sebe a děti přivolala neštěstí a nakonec ji tato skutečnost stejně dostihla. Po několika dnech ve vězení je všechny transportovali do Osvětimi. Když vystoupily z vlaku, Sophie už věděla, že je čeká selekce, měla tyto informace od přítelkyně z odboje. Když na ní přišla řada a ona spolu s dětmi stála před nacistickým doktorem, prožila nejděsivější okamžik svého života a byla donucena učinit nepředstavitelně bolestnou volbu. Doktor jí řekl, že si smí vzít pouze jedno dítě, údajně proto, že je křesťanka a ne židovka a má tedy možnost volby. Když prosila, aby ji nenutily vybrat si pro jedno z dětí přímo smrt, chtěli jí vzít obě. Sophie nakonec odstrčila dcerku a musela se dívat jak ji odvádějí nalevo, směrem k čadícím komínům březinských spaloven.
• Sophie pak prožila v táboře 20 měsíců jak vystřižených z nejhorších nočních můr a ani jedno z dětí již víckrát neviděla.
• Ráno potom, co Spohie svůj příběh Stingovi vyjevila, utekla zpět do New Yorku za Nathanem. Stingo se jí pokoušel dostihnout a sehnat Larryho, protože měl o Sophii, ale i o Nathana strach, ale přijel pozdě.
• Sophie a Nathan spáchali sebevraždu (otrávili se kyanidem sodným) a nyní si již oba v klidu, a snad i pryč od trýznivé minulosti a přítomnosti, spočívali v náručí, obklopeni pastelovými stěnami Růžového paláce.
• Stingo jejich ztrátu nesl velice těžko, ale jeho život šel dál. Napsal knihu, stal se uznávaným autorem, ale na Sophii a Nathana nikdy nezapomněl.

Zamžoural jsem do šera uvnitř, až jsem pomalu rozeznal Sophii a Nathana, kteří leželi na meruňkově oranžové přikrývce. Byli oblečeni jako kdysi tu neděli, kdy jsem je poprvé viděl spolu – ona ve svých sportovních svršcích z dávno minulých let, on v šedivém flanelovém obleku s širokými bílými proužky, v kterém vypadal jako úspěšný hazardní hráč. Takto oblečeni, ale vleže a svírajíce jeden druhého v náručí, vypadali z místa, kde jsem stál, pokojně jako dva milenci, kteří se z rozvernosti oblékli na odpolední procházku, jenže pak se náhle rozhodli lehnout si a buď si zdřímnout, nebo se líbat, či milovat, anebo jen tak si šeptat milé důvěrnosti, a ustrnuli v tomto hrobě a v tom něžném obětí navždy.

“Být vámi, do obličeje bych se jim nedíval,” varoval mě Larry. Po odmlce pak dodal: “Ale netrpěli. Byl to kyanid sodný. Konec nastal v několika sekundách.”
Ucítil jsem, jak se pode mnou náhle podlomila kolena, a až jsem se zastyděl, protože bych byl téměř upadl nebýt Larryho, který mě zachytil a podržel. Pak jsem se vzpamatoval a vešel dovnitř.
“Kdo je to, doktore?” zeptal se policista a chtěl mi zastoupit cestu.
“Člen rodiny,” odpověděl Larry a mluvil pravdu. “Pusťte ho dovnitř.”

Filmová adaptace

Sophiina volba – romantické drama režiséra Alana J. Pakuly z roku 1982, v hlavních rolích Meryl Streepová (za roli Sophie získala Oscara a Zlatý glóbus) , Kevin Kline a Peter MacNicol.

Překlady

Všechny dnes užívané překlady jsou od Radoslava Nenadála z roku 1984.

• 1984 – Radoslav Nenadál – Odeon (dále 1985, 1988)
• 1994 – X-Egem
• 2001 – Beta-Dobrovský
• 2005 – Knižní klub (2009)
• 2015 – Euromedia (2017)

TEST