Blog

Vladislav Vančura – Rozmarné léto – humoristická novela z roku 1926.

Próza už svým titulem naznačuje, že jde o žertovné vyprávění, o dílo obklopené atmosférou dobré pohody.

• Ostatně humor autor nechápal jen jako doprovodný znak svých děl, byl pro něho životním postojem, filozofií moudrosti.
• Radost z vyprávění je v tomto díle nepoměrně důležitější než jednoduchá zápletka nebo psychologie postav.
  • Kritika maloměstských poměrů nenabývá rozměrů poláčkovské satiry, je spíše zdrojem vlídného humoru a jemné ironie.

Vladislav Vančura – *23. června 1891 Háj ve Slezsku – †1. června 1942 Praha – byl český spisovatel, dramatik a filmový režisér, původním povoláním lékař. V době druhé světové války se zapojil do protinacistického odboje a roku 1942 byl popraven. Člen komunistické strany.

• Vančurovo prozaické dílo bylo ovlivněno první světovou válkou, expresionismem, obsahuje celou řadu experimentů – hledá nové způsoby vyjádření. Pro jeho díla je typický specifický jazyk a sloh, který napodobuje větnou stavbu staré češtiny – tzv. barokní čeština, usiluje o zvukomalbu. Vančurův jazyk byl celkově bohatý.
  • Typickým znakem Vančurovy tvorby jsou archaická slova a knižní výrazy. Ty spojoval s lidovou mluvou. Větná stavba je zastaralá, užívá složitá souvětí, zdůrazňoval jimi důležitost daného okamžiku.
    • Tento jazyk dává dílům monumentální ráz.
    • Děj je potlačován, důležité místo má vypravěč, který vyjadřuje svůj názor k ději, přerušuje vyprávění a oslovuje čtenáře, hodnotí chování postav.
    • Části příběhů připomínají filmové scénáře.
    • Opěvuje život, zdůrazňuje prožitky, detailně vyjadřuje náladu, barevnost příběhu, city.

Literární druh: epika, forma: próza, žánr: novela / humoristická novela

Děj 1

• Celá novela se odehrává v Krokových Varech na řece Orši během tří dnů chladného června.
• Děj začíná v Antonínových lázních, kdy během rozpravy tří přátel (Antonína, kanovníka a majora) se objeví potulný kouzelník Arnoštek, který je s předvedením několika triků pozve na večerní představení. Kateřina, Antonínova manželka, je Arnoštkem hned očarována.
• Na představení tři přátelé poznají Arnoštkovu krásnou pomocnici Annu. Po představení pozve Antonín Annu na schůzku na plovárnu. Jsou však přistiženi Kateřinou. Ta se na protest nastěhuje Arnoštkovi do maringotky.
• Druhý den se o Annu uchází kanovník, ale v nenadálé bitce s pijáky vracejícími se z hostince málem přijde o ucho, které mu Antonín sešije.
• Třetí den se Arnoštek při představení pádem z lana zraní a Anna musí dokončit představení místo něj. Toho využije major a vyláká po představení Annu ven. Přistihne je však Arnoštek a majora zmlátí holí.
• Ráno tři přátelé a Kateřina pozorují z plovárny odjezd maringotky s Arnoštkem a Annou zase jinam. Jejich životy se vracejí k normálu.

Děj 2

• Poklidnou atmosféru městečka Krokovy Vary naruší příjezd komediantů, provazolezce Arnoštka a jeho krásné chráněnky Anny.
• Anna se stane objektem zájmu mnoha mužů.
• Jeden z nich, majitel lázní Antonín Důra, si s ní sjedná schůzku.
• Antonínova žena Kateřina přistihne oba na plovárně, načež od muže odchází k Arnoštkovi, ke kterému pociťuje podobnou náklonnost jako její muž ke slečně Anně, O krásnou Annu projeví zájem také Antonínovi přátelé, kanovník Roch a major Hugo, ani jeden však neuspěje.
• Na druhý den komedianti odjíždějí, Kateřina se vrací k Antonínovi a život v malém městě se vrací do starých kolejí.
• Kompozice prózy se důsledně přidržuje chronologické posloupnosti s minimem odboček.
• Text je rozdělen na množství krátkých kapitolek, označených ironickými názvy (Stáří a poloha ústavu Antonína Důry, Cesta ctnosti, Střezte se strážníků! apod.).

Děj 3

Příběh se odehrává v lázeňském městečku Krokovy Vary během tří deštivých červnových dní. Ústředními postavami je trojice mužů – plavčík Antonín Důra, který provozuje říční lázně na březích Orše, kanovník Roch, sečtělý učenec, a major Hugo. Přátelé tráví nepovedené léto a většinu svého času obšírnými a malichernými debatami. Antonín Důra je ale kvůli mizernému počasí ve špatném rozmaru, lidé se nechodí koupat a plavčík je ve finanční tísni. Jeho náladu mu nikterak nezlepšuje jeho žena Kateřina – obtloustlá a ošklivá ženština, která je téměř vždy kyselá. Vzruch do ospalého městečka vnese až kouzelník Arnoštek se svou schovankou Annou. Uspořádají několik kouzelnických představení a celé město se jim obdivuje. Antonín, kanovník i major se zblázní do krásné Anny, která je ale přitažlivá stejně jako vypočítavá, a pouze si se všemi třemi muži hraje. Postupně každý z nich s ní stráví noc. Kateřina manželovu nevěru ale odhalí a uteče za Arnoštkem, se kterým se rozhodne žít v jeho maringotce. Důra si z toho pranic nedělá, naopak je rád, že se manželky zbavil. Při posledním představení ale Arnoštek spadne při akrobatickém vystoupení z provazu a pochroumá si záda. Anna, když vidí, kolik lidí se sešlo, uspořádá představení místo něj a promenáduje se před obecenstvem pouze v krátkých šatičkách. V tu chvíli Kateřina prohlédne, znechutí se jí nestydatý život komediantů a odchází zpátky ke svému manželovi. Nakonec se všechno vrátí do starých kolejí – Arnoštek s Annou odjíždějí, Antonín se opět věnuje své nejmilejší činnosti, tělesným cvičením, kanovník Roch se znovu zahloubá do svých učených knih a major Hugo pokračuje se svou topornou důstojností ve vzpomínání na svou zašlou slávu.

Postavy

• Antonín Důra – majitel říčních lázní v Krokových Varech, starší muž, udržuje se v dobré kondici a pečuje o své zdraví, chodí plavat i v chladném létě, rybaří, se svou ženou nemá příliš hezký vztah, hádají se, později je vykreslován jako sukničkář, na své plovárně vede dlouhé debaty o všem, ale vznešeným jazykem, se svými starými přáteli – kanovníkem Rochem a majorem Hugem.
• Roch (abbé) – kanovník, knihomol, dělá ze sebe počestného duchovního a intelektuála, recituje básně, přes svá kázání mravů podléhá kráse žen.
• Hugo – major ve výslužbě, bývalý voják, Antonínův přítel, vznešený, bohatý, má slušné vychování
• Arnoštek – kočovný kouzelník, provazolezec, akrobat, cestuje po světě.
• Anna – krásná dvacetiletá pomocnice Arnoštka, cestuje s ním, okouzluje Antonína Důru, kanovníka Rocha i majora Huga, pokouší se o ni i za cenu životních ztrát, všichni tři jsou neúspěšní, ona od nich dostává dary.
• Kateřina – manželka Antonína Důry, neustále si na něj stěžuje, starší žena, plnoštíhlá, nevzhledná (Antonínovo tvrzení), podezíravá, rázná, zamiluje se do Arnoštka.

O psychologii postav se toho od vypravěče mnoho nedozvídáme. Trojice protagonistů se charakterizuje sama, prostřednictvím svých promluv. Antonín Důra působí poněkud morousovitě (známá je jeho replika „Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným.”), kanovník Roch zase mravokárně, přestože i on podléhá svodům lásky. Major, vášnivý rybář, je charakterizován jako muž zdravého těla a sportovního ducha.

Jazyk a styl

• Vančurův styl oplývá velkou nápaditostí.
• Je lexikálně bohatý, rétoricky mnohovrstevnatý, časté jsou archaismy a obraty velice knižní, z mluvního hlediska možná těžkopádné.
  • Jedná se o těžkopádnost záměrnou, která má na moderního čtenáře působit jako vytržení z běžných hovorových návyků a vybídnout k pozornému vnímání textu.
• Vančura se inspiroval humanistickou češtinou a pokusil se oživit řadu slov dávno zapomenutých.
• Jeho jazyk neslouží toliko sdělení, ale vytváří relativně samostatnou rovinu obrazných přirovnání, proudících rozhovorů a šibalských oslovení fiktivního adresáta.

• Kniha je psaná v češtině ovlivněné barokní podobou tohoto jazyka. Je zde například použito mnoho přechodníků, které se v moderní češtině skoro nevyskytují, či je použito neobvyklého slovosledu. Zvláštní je též, že v této knize je velmi mnoho přímé řeči; více než polovina textu.
• Kniha obsahuje i krátká vyprávění, kterými autor účelně prokládá text. V kontextu s hlavní linií je pojí naučná povaha. Objevují se tedy po určitých prohřešcích hlavních postav.

Co se Kateřině líbí a co odsuzuje

V tu dobu paní Důrová stanula ve vrbinách. Potemnělá Orše se bystře sunula mimo ni a nad hlavou poletovali ptáci, jichž Kateřina neznala, byla však klidná. Na věži svatého Vavřince odbíjely hodiny. Když dozněly, paní si vzpomněla na oběd, a změnivši místo, uviděla nad střechami kabin hlavu manželovu.

„Hle,“ pravila s nevolí, „Antonín v soukromí cvičí tělesné síly. Jsem si jista, že někde v koutku svírá abbé knihou svoji tvář; kdybych jej poslouchala, nikdy se nedovím, kde je počátek jeho knižních řečí, a nikdy se nedopočítám konce. Ti dva jsou úchylní náruživci a major se svou topornou důstojností, jež se nebojí výsměchu, jim nezadá ani v nejmenším, neboť jen blázen slouží minulým věcem a neužívá toho, co jest.“

Řkouc to, rozhlížela se paní Důrová na všechny strany a tehdy, sledujíc cestu k obci Studené, která stoupá po druhém břehu od řeky vzhůru do veliké výše, spatřila zelený vůz, jejž vlekl selský kůň. Arnoštek seděl na kozlíku a práskal bičem. Anna šla podle vozu opírajíc se dlaní o jeho stěnu a vzadu běžel maličký psíček.

„Ach,“ vydechla cítíc, že je na chvíli veta po její občanské jistotě, a setřela si hřbetem ruky slzu. „Ach, ach, ach. Jak je krásné kouzliti ohně a po šírém světě si pohrávati malými oblými věcmi. Jak je krásné počítati dny do tří a míjeti město po městě!

Jak je krásné strojiti dějství od počátku do konce a opakovati je znovu a znovu před lidmi, z nichž nikdo mimo nás neví, co se stane.

Lampy! Kouzelný klobouk! A strmý provaz! Vizte mě, divákové, jak oděna jsouc trikotem flanderským podpírám Arnoštka, neboť je to slaboučký kouzelník.

Jak je to krásné. Jak je krásné býti kadeřavým.“

(poslední kapitola)

Okolnosti vzniku díla

Rozmarné léto psal autor po umělecky náročných Polích orných a válečných, které kritika – s výjimkou Šaldy – přijala spíše s rozpaky. Rozmarné léto je protipólem předchozího románu:

• Oproti děsivému obrazu válečných hrůz a nesmyslného chaosu nabízí veselé vyprávění, plné bezstarostnosti a vtipných paradoxů.
• Obálku a další ilustrace prvních knižních vydání vytvořil Josef Čapek.

Kompozice díla

• Dílo je psáno chronologicky s minimem odboček.
• Text je členěn na velké množství krátkých kapitol s ironickými názvy – celkem 113 krátkých kapitol.

Filmová adaptace

• 1967 – natočil stejnojmenný film režisér Jiří Menzel.

Rozhlasová adaptace

• 1962 – režie: Josef Melč, Československý rozhlas, Plzeň
• 1972 – režie: Jiří Menzel, Československý rozhlas, Praha, hrají: Rudolf Hrušínský, Vlastimil Brodský, Josef Kemr, Miroslav Masopust, Bohumila Myslíková a Jana Preissová.

TEST