Blog

Jan Otčenášek – Romeo, Julie a tma – baladická milostná novela o vztahu Čecha a Židovky za nacistické okupace.

Romeo, Julie a tma je tragická novela Jana Otčenáška, vydaná roku 1958, z prostředí okupace Československa za druhé světové války, konkrétně v období heydrichiády. Slovo tma v názvu má právě symbolizovat dusné prostředí stanného práva, války a heydrichiády. Toto dílo bylo přeloženo do mnoha cizích jazyků. V roce 1959 podle něj byl Jiřím Weissem natočen stejnojmenný film. V roce 1997 podle něj byla vytvořena stejnojmenná televizní adaptace pod režijní taktovkou Karla Smyczka.

Literární druh: epika, forma: próza, žánr: novela

Jan Otčenášek – *19. 11. 1924, Praha – †24. 2. 1979, Praha – prozaik a scénárista

• Otec byl truhlářem, syn Jan Otčenášek (*1947), původně dokumentarista v Krátkém filmu Praha, je od 1990 dramaturgem a od 2002 šéfdramaturgem České televize, a pod pseudonymem Petr Zikmund autorem televizních her a seriálů (mj. Hotel Herbich a Nemocnice na kraji města po dvaceti letech), syn Štěpán Otčenášek (*1954) je divadelním historikem, dramaturgem (divadlo Labyrint, Divadlo v Dlouhé) a redaktorem Divadelní revue.
• Otčenášek (Jan, starší) vystudoval obchodní akademii v Praze (maturoval 1943), 1944 – 45 byl pracovně nasazen v továrně Avia Letňany, koncem války se stal členem ilegální mládežnické skupiny.
• 1945 začal studovat estetiku na FF UK, z rodinných důvodů však studia zanechal.
• Pracoval jako účetní ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu (1947–51).
• V sekretariátu SČSS (Svaz československých spisovatelů) působil od 1952, nejprve jako řadový pracovník.
• 1953 se na krátkou dobu stal redaktorem v Čs. rozhlase, poté se však vrátil do sekretariátu SČSS a 1956–60 byl jeho prvním tajemníkem.
• 1960 byl spisovatelem z povolání a od 1973 dramaturgem Filmového studia Barrandov.
  • Je i autorem, respektive s režiséry spoluautorem řady původních filmových scénářů: Kolik slov stačí lásce (1961, r. Jiří Sequens), Vražda po našem (1966, r. Jiří Weiss), Smrt mouchy (1976, r. Karel Kachyňa, sc. + Pavel Blumenfeld a Jana Štroblová), Lásky mezi kapkami deště (1979, r. Karel Kachyňa, sc. + Vladimír Kalina). Velmi častá byla především jeho scenáristická práce pro režiséra Jaroslava Balíka: Reportáž psaná na oprátce (1961, podle Julia Fučíka), Jak se krade milion (1967), Ta třetí (1968, podle Jaroslava Havlíčka), Milenci v roce jedna (1973, podle epizody z vlastní prózy Pokušení Katarina), V každém pokoji žena (1974), Stín létajícího ptáčka (1977). Pro Čs. televizi napsal hry Romeo a Julie na konci listopadu (1972, r. Jaroslav Balík), Kosmas a paní Božetěcha (1978, r. Jaroslav Balík, podle Vladislava Vančury) a seriály: Byl jednou jeden dům (1976) a Dnes v jednom domě (1979, oba r. František Filip, sc. + Oldřich Daněk). S Jiřím Markem stál 1975 při zrodu rozhlasového cyklu Jak se máte, Vondrovi?, na němž se podílel i autorsky.

Obsah 1

Próza je uvedena citátem z Shakespearova Romea a Julie. V prologu představuje hlavního hrdinu Pavla, který si pak v následujících 13 číslovaných kapitolách retrospektivně vybavuje svůj příběh.

• Pavel, syn majitele krejčovství, v den svých maturitních písemek potká v parku židovskou dívku Ester, která odmítla nastoupit k transportu do Terezína.
• Skryje ji v pokojíku, který mu otec zřídil za krejčovnou, a stará se o ni.
• Během několika dní, kdy k ní tajně dochází, vyvine se mezi nimi milostný vztah. Jejich láska však v podmínkách nacistické okupace a pronásledování Židů nemůže dojít naplnění a jim nezbývá než ve skrytu čekat na porážku Němců.
• Pavel musí Esteřinu přítomnost tajit před svými rodiči i kamarády, před zaměstnanci krejčovství i obyvateli domu.
• Její pobyt však vypátrá jednak krejčovský tovaryš Čepek, který jí pomáhá, jednak kolaborant Rejsek.
• V obavách, že by dívku mohli objevit Němci hledající po Praze pachatele atentátu na říšského protektora Heydricha, rozhodne se Pavel poslat ji na venkov.
• Ještě předtím však Ester ve strachu před Rejskem opustí úkryt a je na ulici zastřelena německými vojáky.
• Časový rámec příběhu vytvářejí události heydrichiády: Pavel se s Ester seznámí den před atentátem a Ester umírá zároveň s počátkem útoku fašistů na ukryté parašutisty.
• Dějiště příběhu se nachází v Praze zřejmě poblíž místa posledního boje českých atentátníků s nacisty.

Obsah 2

• Hlavním hrdinou je Pavel, z jehož pohledu příběh většinu času sledujeme.
  • Právě dokončuje maturitu a jeho mysl je plná úvah o děvčatech a nastávající dospělosti.
  • Při jedné z procházek potká ve večerním parku mladou dívku, která je čímsi rozrušena – opatrně s ní začne konverzaci a zjistí, že je židovka jménem Ester, která se nedostavila do transportu do Terezína.
  • Pavel se s náhlou rozhodností odhodlává ukrýt ji v malém pokoji vedle krejčovské dílny, ve které pracuje jeho otec.
• Druhý den se celý protektorát dozvídá o atentátu na zastupující říšského protektora Heydricha – v platnost vstupují zvláštní nařízení, mezi které patří zákaz nočního vycházení a kruté tresty pro jedince, kteří přechovávají nepřátele třetí říše.
  • Pavel svého skutku přesto zapomíná litovat, neboť myslí na Ester. Často ji navštěvuje a brzy se s ní vůbec poprvé políbí.
• Těžiště knihy leží v kontrastu mezi mladou láskou Pavla a Ester a teroru heydrichiády.
  • Nacistická vláda popravuje desítky lidí každý den a plakáty s jejich jmény vylepuje po Praze.
  • Mezitím se dva milenci ukrývají v malé místnosti a sní o společné budoucnosti.
  • Pavel si však je vědom rizika, které jim hrozí, a o celé situaci mimo jejich místnost se brzy dozví i Ester.
  • Ta dokonce plánuje, že uteče, aby Pavla neuvrhla do nebezpečí.
• V domě, kde se ukrývala, ovšem bydlel muž zvaný Rejsek, známý místní kolaborant.
  • Do všeho strkal nos.
  • Přišel si nechat do krejčovny ušít oblek.
  • Měl divné řeči, jako obvykle. Ale brzy odešel.
  • Potom se Pavlův otec od svého zaměstnance dozvěděl, že Pavel v pokojíku ukrývá dívku.
  • Ten večer, když odcházel Pavel za Ester, otec stál v předsíni, dal mu balíček jídla a jen vylekaně opakoval: „Hlavně se to nesmí dozvědět maminka, víš, že je nemocná.“
  • Potom Pavel odešel. Ten večer mu Ester řekla, že by s ním chtěla mít dítě. Pomilovali se spolu.
  • Pavel, tento den později než jindy, odešel domů.
  • V noci ho probudily rány z děla a kulometu.
  • Zděsil se a chtěl hned utíkat za ní, ale domácí, který měl klíče od vrat domu, ho nepustil ven.
• Než se rozednívalo, zastavilo před pavlačovým domem německé auto s vojáky.
  • Rejsek začal lítat a křičel: „Tady to máte, všichni jste o tom věděli, teď nás všechny popraví, já nechci umřít!“
  • Lidé nevěděli o čem mluví.
  • Mluvil o Ester, začal se dobývat do pokojíku.
  • Ester stála uprostřed pokoje, tušíc, že tohle je konec.
  • Na poslední chvíli utekla spojovacími dveřmi do krejčovny, kde ji zaměstnanec obeznámený o jejím úkrytu schoval pod látky a Rejska vyhnal.
  • Ester ale zazmatkovala a utekla z domu.
  • Stihla zaběhnout za roh, proběhla průchodem, byla však už zpozorována vojáky.
  • Viděla park, viděla rodný domek, zahrádku, tátu s mámou, světlo, které k ní probleskovalo skrze všeobjímající tmu – pak ji vojáci zastřelili.
• Pavel se nikdy nedozvěděl, co přesně se jí událo, leč okolnosti byly jasné.
  • Na konci osaměle trčí ve svém pokoji a tone v pochmurných myšlenkách.
  • Od úvah o sebevraždě ho vytrhne vzpomínka na Esteřin výrok „Ty musíš žít!“
  • Kniha končí tím, že se odhodlá jít dál.

Literární charakteristika díla

• Novodobá variace na shakespearovskou tragédii (milencům nebrání v naplnění lásky rozdíl rodový, nýbrž rasový) je koncipována jako psychologická analýza hlavních hrdinů, realizovaná především jejich vnitřními monology.
  • Tato koncepce však není v textu naplněna důsledně:
    • některé dějové momenty nebo charakteristiky postav jsou po předchozím náznaku ještě zpřesňovány autorským popisem (např. okolnosti atentátu na Heydricha a následného teroru, rodinné poměry Ester)
    • a časté odbočky k objektivnímu vypravěčskému realismu neumožňují plné soustředění na vnitřní život lidí konfrontovaných s neodvratným nebezpečím (narušují naše vnímání hlavních postav)

• Psychologickou dominantou příběhu je nejprve mladická touha obou protagonistů po smysluplné existenci, ale později, po střetnutí s hrozbou smrti, k ní přistupuje vědomí odpovědnosti za sebe i za druhé (průběžný motiv Esteřiných slov „ty musíš žít“).
• Pavlův vztah k tomu, co se událo a co sám prožil, je dán:
  • jeho praktickým smýšlením (explicitně vyjádřeným v rozhovoru s Ester o vesmíru)
  • přirozeným mladickým odporem ke kolaborantství (Rejsek)
  • opatrnickému jednání starší generace (Pavlův otec)
  • příklady lidí z jeho okolí (tovaryš Čepek, malíř z podkroví)
• Na formování Pavlovy osobnosti mají vliv politické názory z jeho okolí
  • levicové zaměření (Čepkovy námitky proti živnostnictví, malířovo politické přesvědčení), ale tak, aby se s ním hlavní hrdina ztotožnil jen nepřímo a v náznaku (to má novela společné s románem Občan Brych)
  • odpor proti fašismu (podpora skrývané Židovky a chlapský zásah proti kolaborantu Rejskovi)
    • je snadnější pro Čepka, který se živí námezdní prací, než pro Pavlova otce, zatíženého majetnickým vztahem k své živnosti
  • náboženská orientace Pavlovy matky, líčená jako útěk před životní realitou, jí předem znemožňuje už pouhé porozumění pro synovu pomoc pronásledované dívce

Otčenáškova novela úspěšně pronikla do zahraničí (byla přeložena do francouzštiny, italštiny, němčiny, japonštiny a řady dalších jazyků).

• S kontextem cizích literatur ji pojí také tematické paralely:
  • motiv lásky tragicky ukončené válečnými událostmi je známý z prózy R. ROLLANDA Petr a Lucie,
  • milostný život lidí skrývajících se před pronásledovateli zase z Deníku Anny Frankové.
    • ve slovenské literatuře zobrazuje vztah árijce a Židovky v době nacistické rasové politiky román R. JAŠÍKA Náměstí svaté Alžběty.

Tematikou židovského údělu za 2. svět. války i komorním laděním se novela začlenila do tzv. druhé vlny české válečné prózy, která zvláště v tvorbě A. LUSTIGA opouštěla ideologizovaná schémata (hlavní úlohu nehrála ideologie, ale psychologické propracování postav) široce koncipovaného společenského románu a opírala se především o osobní autorský prožitek doby.

Filmové adaptace

• 1959 – stejnojmenný film, režie Jiří Weiss
• 1997 – stejnojmenná televizní adaptace, režie Karel Smyczek

TEST