Blog

Anthony Burgess – Mechanický pomeranč (anglicky A Clockwork Orange)

Mechanický pomeranč je román (v anglickém jazykovém prostředí se používá označení novela) z roku 1962, jehož autorem je britský spisovatel Anthony Burgess. Jde o dystopické dílo s prvky satirického černého až morbidního humoru. Je zasazeno do blízké budoucnosti britské společnosti, jejíž součástí je subkultura extrémního násilí. Dospívající hlavní hrdina, Alex, vypráví své příběhy násilí a své zkušenosti se státními úřady, které ho mají v úmyslu převychovat. Kniha je částečně napsána v ruském argotu s názvem „NADSAT“ (viz níže). Název je odvozen z ruské přípony „-надцать“ [-nadsať], anglickým ekvivalentem je přípona „-teen“ (např. rusky třináct – тринадцать [trinadsať]; anglicky třináct – thirteen [thərˈtēn]. Podle Burgesse byl román „Jeu d’Esprit“ (z francouzštiny [ž’despri], doslova hra mysli), tzn. rychlé a volné řazení myšlenek, představ, jejich snadná kombinace, napsaný za pouhé tři týdny.

Do češtiny román přeložil Ladislav Šenkyřík, který z lingvistických a historických důvodů místo ruštiny (originálního základu fiktivního jazyka týnů) použil směs anglicismů, rusismů, germanismů a romismů. Takže se v jeho překladu nehovoří o „nadsatštině„, ale o „týnštině„. Uživatelé takového jazyka nejsou „nadsatové„, ale „týnové„.

Literární druh: epika; forma: próza; žánr: román (v anglofonním prostředí novela)

John Anthony Burgess Wilson – *25. února 1917 Manchester – †22. listopadu 1993 Londýn – byl britský romanopisec, básník, filmový scenárista, hudební skladatel, klavírista, libretista, učitel, jazykovědec, kritik v oblasti literatury, filmu, divadla, ale také gastronomie.

Burgess byl také talentovaný a plodný hudební skladatel. Během svého života zkomponoval více než 250 skladeb. Komponoval hudbu všech uměleckých směrů a žánrů. Jeho dílo zahrnuje symfonie, instrumentální koncerty, opery, muzikály, komorní hudbu, balety, filmovou hudbu, písně i taneční hudbu.

Vystudoval anglický jazyk a literaturu, kterou po válce vyučoval na středních školách a Birminghamské univerzitě. V roce 1954 vstoupil do koloniálních služeb a učil v Malajsii a na Borneu. Od šedesátých let se stal literátem na volné noze. Látky pro své romány sbíral ze zkušeností učitele, vojáka i obyčejného cestovatele. Pro svůj nejznámější román Mechanický pomeranč je získal v Sovětském svazu. 

---

Nadsat

• Nadsat je vymyšlený jazyk (argot) používaný dospívajícími členy gangu v dystopickém románu Anthonyho Burgesse Mechanický pomeranč.
  • Burgess byl lingvista a použil toto pozadí k zobrazení svých postav jako mluvících formou rusky ovlivněné angličtiny.
  • Jméno pochází z ruského příponového ekvivalentu -teen (rusky: -надцать , [-nadsať]).
    • Slovo nadsat je koncovka ruských číslic od 11 do 19 (-надцать).
      • Přípona je téměř přesnou lingvistickou paralelou k anglikému -teen.
  • Nadsat byl také použit ve filmové adaptaci knihy Stanleyho Kubricka.
• Nadsat je tedy způsob řeči používaný nadsaty, členy subkultury dospívajících.
  • Vypravěč a protagonista knihy, Alex, ji používá ve stylu první osoby, aby sdělil příběh čtenáři.
    • Používá jej také ke komunikaci s ostatními postavami románu, jako jsou jeho droogové, rodiče, oběti a jakékoli autority, se kterými přijde do kontaktu.
    • Stejně jako mnoho postav v příběhu je i Alex schopen mluvit standardní angličtinou, když chce.
  • Není to psaný jazyk: čtenáři mají pocit, že jde o přepis lidové řeči.

• Nadsat je tedy angličtina s některými přejatými slovy z ruštiny.
  • Obsahuje také některá slova nejasného původu a některá, která vymyslel Burgess.
    • Například slovo droog (zapsáno anglicky) pochází z ruského slova друг [drug], což znamená „blízký přítel“.
      • Všechny osoby, se kterými má hlavní postava nějaký vztah jsou pak droogové / drůgové (zapsáno česky).

• Původní překlad Burgessovy knihy do ruštiny z roku 1991 musel vyřešil problém, jak zapsat nadsatská slova pomocí přepsaných slangových anglických slov v místech, kde Burgess používal ruská.
  • Tak například z droogů se stali фрэнды (frendy).
    • Jinak řečeno v ruském překladu díla se u původně ruských slov používají anglická argotická slova.
    • Vypůjčená anglická slova s ​​ruským skloňováním byla široce používána v ruském slangu, zejména mezi ruskými hippies v 70.–80.
  • Jak již bylo řečeno, největší roli v Nadsatu hrají ruské vlivy.
    • Většina těchto slov ovlivněných ruštinou jsou mírně poangličtěná přejatá slova, která často zachovávají původní ruskou výslovnost.
      • Jedním z příkladů je ruské slovo люди [ljudi], které je poangličtěno na lewdies, což znamená ‚lidé‘.
      • Další ruské slovo je бабушка [bábuška], které je poangličtěno na baboochka, což znamená ‚babička‘, ‚stará žena‘.
      • Některá anglicizovaná slova jsou zkrácena, například pony z понимать [panimáť], což znamená ‚rozumět‘, nebo jinak zkrácena, například veck z человек [čelavjek], což znamená ‚osoba, muž, člověk‘ (v knize je však použito i poangličtěné slovo chelloveck).

Antiutopie, dystopie

• Antiutopie (též dystopie či kakotopie) je opak utopie, myšlenka fiktivní společnosti, která se vyvinula špatným směrem, má zásadní nedostatky (totalitní forma vlády, omezování osobní svobody) vzniklé přehnáním jednoho nebo více ideologických principů.
• Občané antiutopického světa jsou obvykle neskrývaně utlačováni politickým systémem.
• S různými typy utopických a antiutopických společností se lze setkat v science fiction a dalších literárních dílech i dalších žánrech umění.
  • Jako antiutopii lze označit také literární žánr, který se zabývá fiktivní společností takovéhoto druhu.
    • V české literatuře psal antiutopie např. Karel Čapek (román Válka s Mloky, kde se mloci vzbouří proti lidstvu a zlikvidují všechny pevniny, či hra R.U.R., ve které lidstvo vyhladí roboti).
    • Neklidná poválečná a padesátá léta se v antiutopii reflektují např. v knize Eduarda Petišky, Cesta do země Lidivoni, ve které trosečník ztroskotá na pustém ostrově, kde král vydává rozporuplné příkazy ovlivňující všechny oblasti kultury.
    • Ve světové literatuře je typickým příkladem literární antiutopie román 1984 George Orwella.
    • V moderní současné literatuře lze za antiutopii považovat románovou trilogii Hunger Games Suzanne Collinsové.

---

Děj

Kniha je rozdělena na 3 části začínající pokaždé slovy: „Co teda jako bude, he?“ Každá část má sedm kapitol

• 1. část
  • Hlavní postavou a vypravěčem je mladý Alex, který namísto školy chodí do krámků s hudbou a posléze ji poslouchá u sebe v pokoji na posteli. Na rozdíl od svých vrstevníků je však vášnivým posluchačem vážné hudby – především Beethovena. Ze začátku knihy nás Pokorný Vypravěč, jak se Alex nazývá, zavede do ukázkového večera, kdy se nejprve se svou partou sejde v mléčném baru Korova (zde pili tzv. mlíko plus – mléko namíchané s různými drogami). Poté se jako parta sebrali a vyrazili ven zmlátit starší lidi nebo přepadat mladé holky, aby nakonec skončili v baru, kde koupí skotskou starým dámám, které jim opilé potvrdí alibi. Takhle probíhá prakticky každý večer, aniž by je někdo chytil (díky již zmíněným starým dámám). Jako „přilepšení“ a „osvěžení“ se vydají na větší tah do bytů a domů, kde znásilňují manželky, mlátí manžely a samozřejmě kradou, aby mohli příštího večera zopakovat svůj „rituál“. Celá dlouhá noc končí znovu v Korově, ale tahle skončí trochu jinak. Do podniku přijde společnost, v níž jedna žena zazpívá jeho oblíbenou árii, kterou Tupoun (nejméně inteligentní člen party) ocenil prskáním. Za což jej Alex udeřil. Protože se prohlásil za vůdce party, dostal se do konfliktu se zbytkem jeho „členů“, kteří mu tuto vizi zpochybňovali. Na usmířenou přijal jejich návrh na velkou akci, kdy se vkradou do Fary, kde žila stará žena s kočkami. Alex se dostane dovnitř, ale ženu udeří tvrdě při potyčce do hlavy. Na útěku z bytu je omráčen Tupounovým řetězem, aby jej našla na místě policie. První část končí tím, že se Alex, kterému ještě nebylo 15 let, dostává do vězení za vraždu starší ženy.
• 2.část
  • Náš Pokorný Vypravěč se tedy ocitá ve vězení STANAZU (Státní nápravné zařízení). S většinou kriminálníků si rozuměl a postupem času si zde začal budovat pozici za pomoci místního kaplana, jehož si získal na svou stranu studiem Bible a dobrým chováním. Za jeho vlivu by se snad dostal z vězení dříve na podmínku, ale jelikož se mu nechtělo čekat déle, než bylo nutné, souhlasil s programem dr. Ludovica. (Nabídli mu jej, jelikož jednoho dne do cely přibyl nový vězeň, kterého on a jeho spoluvězni ukopali. Vina však padla na jeho bedra, čímž se stal právě pro tento program ideálním „materiálem“.) Program dr. Ludovica měl zajistit, aby se násilníci stali dobrými lidmi. Alex tedy jako symbol nového programu vlády zbavit se zločinu nastoupí léčbu u dr. Brodskyho. Podstatou téhle léčby je podat „pacientovi“ dávicí léky, načež jej „poslat do kina“ – přinutit dívat se na několikahodinové filmy o násilí. Výsledek – násilí má člověk poté navždy spojeno s pocitem nevolnosti. Tedy sotva pomyslí na násilí, či se o něj dokonce pokusí, vyvolá to v něm zvracení, a násilí tak nebude schopen vykonat. Vedlejším účinkem této léčby však byla – bohužel? – také nenávist k hudbě, která byla kulisou pro promítané filmy (pro Alexe naneštěstí také Beethoven). A tak je po 14 dnech léčby představen společnosti na malém představení – zkoušce. Tam do něj mlátí a svádí jej, avšak on je jako malé děcko neschopen jakéhokoliv činu. Je tedy propuštěn na svobodu.
• 3.část
  • Alex se tedy vrací do zcela změněného starého světa. Doma nachází svůj pokoj v rukou cizího člověka, kterému rodiče dočasně poskytli pronájem. Jeho parta je také rozpuštěna – Jiřík byl zabit na nějaké akci, o Pítrsovi nikdo nic neví a s Tupounem se Alex setká, aniž by chtěl. V knihovně jej pozná jedna z jeho obětí, která si pokouší vylít svůj hněv jeho lynčováním. Na(ne)štěstí brzy přijede policie, kde je jako jeden z policistů zaměstnán Tupoun a druhý, Billy, byl členem nepřátelské party. Zavezou Alexe daleko za město, kde jej zmlátí a zanechají napospas osudu. Omlácený se doplazí k nejbližšímu domu, který jej láká svým nápisem DOMOV. Uvnitř si uvědomí, že tu již jednou byl – surově zmlátil majitele a znásilnil jeho ženu (ta později v důsledku toho zemřela). Zdá se, že majitel teď Alexe nepoznává a ochotně mu pomáhá. Zavolá své přátele, příslušníky prapodivné politické strany, kteří chtějí Alexe použít jako zbraň proti nynější vládě – prezentovat jej jako oběť moderní doby. Dalšího dne zjišťuje, co to znamená být obětí, když se probudí v pokoji, kde ze všech stran hraje hlasitě nezastavitelná hudba. Tenhle pocit je pro něj natolik nesnesitelný, že raději vyskočí z okna.
  • Za několik dní se probouzí v nemocnici. Při myšlence na násilí mu již není zle a ministr vnitra přichází s nabídkou vyrovnání. Pomohl mu od předchozí léčby, věnuje Alexovi stereo a práci, pročež on má podpořit jeho vládu. Alex samozřejmě souhlasí.
  • Po návratu z nemocnice se vše vrací do starých kolejí. Náš Pokorný Vypravěč nám představuje novou partu – velmi podobnou té staré. Jediná změna je pouze v tom, že se Alex bitek nezúčastňuje, ale vydává pouze rozkazy. Nebaví ho to, jelikož ve dne dělá za slušné peníze práci, která ho baví, a náhle se mu nechce riskovat pro svou partu, ba ani utrácet. Při procházce potká v kavárně Pítrse. Zjistí, že je již ženatý a má pěknou manželku, která jej miluje. Dokonce ani nemluví tzv. týnovskou mluvou. Naopak Alex je pro smích, že jí ještě hovoří. Alex zatouží po tom samém úspěchu. A tak Alex dospěje v 19 letech, kdy vlastní rozsáhlé záznamy v trestním rejstříku, má za sebou pokus o sebevraždu a o drogových zkušenostech a alkoholismu ani nemluvě.
  • Přesto se nedá říct, že by se polepšil. Alex nikdy nepřiznal, že by udělal něco špatně, ani kvůli svým činům necítil žádnou lítost. Naopak se neustále prezentuje jako oběť.

Postavy:

• Alex – 15 let, vypravěč i protagonista, leader gangu, miluje klasickou hudbu a násilí, nesnáší lidi bez ideálů, naivní a nevyspělý
• Jiřík – ambiciózní, zločiny kvůli penězům
• Pítrs – v porovnání s ostatními v gangu je mírný a lépe vychovaný, později začne žít rodinný život a Alex si uvědomí, že chce to samé
• Tupoun – silný, ale hloupý, později se stane policistou, ale zůstane násilný
• F. Alexander – spisovatel, jehož i Alex s manželkou zmlátí
• Dr. Brodsky – vědec, který vytvořil techniku Ludovico, sadista

Pozadí vzniku díla

• Mechanický pomeranč byl napsán v Hove, v anglickém přímořském městě.
• Burgess se po svém pobytu v zahraničí vrátil do Británie, aby zjistil, že se toho během jeho nepřítomnosti hodně změnilo.
• Vyvinula se kultura mládeže, založená na kavárenských barech, populární hudbě a teenagerských gangů..
  • Anglie byla zachvácena obavami z kriminality mladistvých.
• Burgess uvedl, že inspirací románu bylo zbití a znásilnění jeho první, tehdy těhotné, manželky Lynne gangem opilých amerických vojáků umístěných v Anglii během druhé světové války. Ta následně potratila.

• V roce 1961 Burgess navštívil jako turista tehdejší Sovětský svaz.
  • Tento výlet byl pro Burgesse jako autora významný, protože jej inspiroval k napsání románů Med pro medvědy (Honey for the Bears, 1963) a Nekalé úmysly (Tremor of Intent, 1966), ale zejména mu poskytl látku pro Mechanický pomeranč (A Clockwork Orange, 1962), jeho nejznámější román.
    • Na základě pobytu v Sovětském svazu se rozhodl v Mechanické pomeranči použít jako základ pro smyšlený argotický jazyk ruštinu.

• Kniha má tři části, každá má sedm kapitol.
  • Burgess uvedl, že celkových 21 kapitol bylo záměrem, protože věk 21 let byl uznán (psychology) jako milník v lidském zrání.
  • 21. kapitola byla vynechána z vydání publikovaných ve Spojených státech před rokem 1986.
    • V úvodu aktualizovaného amerického textu (tato novější vydání obsahují chybějící 21. kapitolu) Burgess vysvětluje, že když poprvé přinesl knihu americkému nakladatelství, bylo mu řečeno, že americké publikum by se nikdy nepustilo do poslední kapitoly, ve které Alex vidí chyby svého chování a rozhodne se, že ztratil chuť k násilí a chce změnit svůj život.
    • Na naléhání amerického vydavatele Burgess dovolil svým editorům vystřihnout spásnou závěrečnou kapitolu z americké verze, takže příběh skončil na temnější notě a Alex se opět stal ultranásilnickým – konec, na kterém vydavatel trval, neboť byl daleko „realističtější“ a přitažlivější pro americké publikum.
      • Filmová adaptace, kterou režíroval Stanley Kubrick, je založena na americkém vydání knihy a Burgess ji považuje za „špatně vadnou“.

Historie zákazů a cenzury v USA

• První velký incident cenzury Mechanického pomeranče se odehrál v roce 1973, kdy byl za prodej románu zatčen knihkupec (ačkoli obvinění bylo později staženo) – dílo bylo prohlášeno za nemravné a propagující násilí.
• V roce 1976 byl Mechanický pomeranč odstraněn ze střední školy Aurora v Coloradu kvůli „nevhodnému jazyku“.
• O rok později v roce 1977 byl odstraněn ze středoškolských učeben ve Westportu v Massachusetts kvůli podobným obavám s „nevhodným“ jazykem.
• V roce 1982 byla odstraněna ze dvou knihoven Anniston v Alabamě a později byla obnovena s omezeným přístupem.
  • Nicméně, každý z těchto případů přišel po uvedení stejnojmenného filmu Stanleyho Kubricka v roce 1971.

Hodnocení spisovatele

Sám Burgess se ke svému románu vyjádřil velmi odmítavě a skepticky. V roce 1985 odmítl Mechanický pomeranč jako „příliš didaktický na to, aby byl umělecký“. Řekl, že se mu chce z násilí, tak, jak je prezentováno filmem a veřejností, zvracet.

„Kniha, pro kterou jsem nejlépe známý nebo jen známý, je román, který jsem připraven zavrhnout: je napsaný téměř před čtvrt stoletím, během tří týdnů a mnou odklepnut jenom pro peníze. Stal se známým jako surovina pro film, který jako by oslavoval sex a násilí. Díky filmu čtenáři knihy snadno neporozuměli tomu, o čem to bylo, a toto nepochopení mě bude pronásledovat až do smrti. Neměl jsem knihu psát kvůli tomuto nebezpečně nesprávnému výkladu.“

Filmová adaptace

Mechanický pomeranč je anglický barevný film z roku 1971 (Velká Británie, USA) napsaný, režírovaný a produkovaný Stanleyem Kubrickem. Je založený na stejnojmenném románu. Film je dramatem s prvky science fiction o lidských sklonech k násilí. Film byl označován jako nejlepší antiutopie 70. let. a byl také nominován na 4 Oscary. Žádný však nezískal. Inspiroval takovou vlnu napodobování v tehdejší kriticky naladěné společnosti, že Kubrick požádal o jeho stažení z distribuce.

Audiokniha

2022 – Mechanický pomeranč, Tympanum, čte David Novotný

Překlady

Všechny doposud vydávané překlady jsou zatím od Ladislava Šenkyříka, který původní koncepci uměle vytvořeného jazyka „nadsat“ (většinově vytvořeného na základě ruské slovní zásoby) změnil (zřejmě i z důvodů ideologických) na kombinaci anglicismů, rusismů, germanismů a romismů.

Poznámka překladatele: Anthony Burgess použil za základ jazyka Týnů ruštinu. Vzhledem k tomu, že z důvodů lingvistických i historických nepovažuji pro český překlad tento způsob za nejšťastnější, je výsledný tvar směsí anglismů, rusismů, germanismů, výrazů vycházejících z rómského lexika a nově vytvořených slov (která používá i autor).

• 1992, 1996, 2002 – Ladislav Šenkyřík – Volvox Globator
• 2005 – Ladislav Šenkyřík – Euromedia Group
• 2010 – Ladislav Šenkyřík – Euromedia
• 2016 – Ladislav Šenkyřík – Odeon

TEST