Blog

Guy de Maupassant – Kulička (francouzsky La Boule de Suif – česky doslova Lojový míč) francouzská povídka představitele francouzského realismu, jednoho z tvůrců moderní novely.

Kulička je povídka Guy de Maupassanta napsaná v roce 1879 a publikovaná v roce 1880.

• Veřejně ji autor poprvé přečetl svým přátelům v literárním kroužku Médan v lednu 1880.
• Následně byla publikována ve sbírce Les Soirées de Médan, a to 15. dubna 1880.
• Je to jedna z nejznámějších Maupassantových povídek a pod stejným názvem autor publikoval i sbírku svých krátkých povídek na téma francouzsko-pruské války.
  • Autor velice realisticky popisuje tehdejší rozdělení francouzské společnosti do sociálních vrstev.
    • V díle jsou zastoupeny všechny z nich a jsou nuceny spolu vycházet a koexistovat, přičemž vychází najevo jejich pravé charaktery.
    • Maupassant tak dokonale nastiňuje kontrast mezi společenskou rolí (stavem) a skutečností.

Literární druh: epika, forma: próza, žánr: povídka

Guy de Maupassant [gí d mópasán] (*5. srpna 1850, Tourville-sur-Arques – †6. července 1893, Paříž) byl francouzský spisovatel 2. poloviny 19. století, spolu s Émilem Zolou a Gustavem Flaubertem představitel literárního realismu a naturalismu. Jeho šest románů a několik povídkových sbírek si zaslouží pozornost díky síle realismu, fantaskním prvkům a pesimismu, ale také díky stylistickému umění. Skutečná literární dráha Maupassanta je přitom vymezena pouhým desetiletím – tvořil mezi lety 1880 a 1890. Uznání se dočkal již za svého života a i dnes je vnímán jako velikán francouzské literatury, jehož dílo se stále interpretuje a adaptuje.

Témata Maupassantovy tvorby jsou spojena s každodenním životem jeho doby a se zkušenostmi, které sám zažil. Jsou to:

• Normandie – rodný kraj Maupassanta, který hraje velmi důležitou úlohu v jeho díle, ať už jde o krajinu, města nebo jeho obyvatele.
• Válka 1870 a německá okupace
• Žena jako oběť, někdy prostitutka; někdy s přesahem do tématu rodiny a dětí, potažmo otcovství
• Pesimismus
• Šílenství, deprese a paranoia; smrt jako destrukce

---

Francouzský realizmus

• Pojem „realismus“ se ve Francii začal používat pro označení nových tendencí v umění ve 30. letech 19. století; ve 40. letech pak již byl v uměleckých kritikách zcela běžně užívaným termínem.
  • Nejvýznamnější osobou stojící u přechodu od literárního romantismu k realistickým metodám a ideálům je Henri Marie Beyle, známější pod pseudonymem Stendhal.
    • Jako příklad realistického prvku bývá uváděna pasáž v bitvě u Waterloo v románu Kartouza parmská (1839).
    • Pohled na důležitou dějinnou událost je decentralizovaný, účastníci bitvy ji nevidí jako soudržný celek, nýbrž jako sled matoucích a nepochopitelných drobnějších událostí.
• Nástup realismu ve francouzském prostředí je spojen především s rozsáhlým dílem Honoré de Balzaca.
  • Ten začal psát svůj soubor textů nazvaný Lidská komedie (1828 – 1849) v reakci na dobové vědecké spory o vývoji druhů a vztahů organismů a prostředí.
  • V rámci své „filosofické antropologie“ se pokusil dokázat vliv podmínek na život jedince. V předmluvě ke svému cyklu (1842) jej definoval jako „inventář lidských neřestí a ctností“.
    • Jednotlivá díla rozřadil Balzac na studie mravů, studie analytické a studie filosofické.
      • Studie mravů se následně podle prostředí dělí na výjevy ze života soukromého, například slavný Otec Goriot (1834), dále pak výjevy ze života venkovského, kam spadá kupříkladu Evženie Grandetová (1833), výjevy ze života pařížského, výjevy ze života politického, výjevy ze života vojenského, mezi něž patří například Šuani (1829), a výjevy ze života vesnického.

---

Děj 1

• Příběh K. se odehrává 1870 v Normandii.
  • Skupina rouenských [ruánských] občanů získá za prusko-francouzské války od pruského generála povolení, aby v dostavníku odcestovali z obsazeného města do Dieppe [díp] , kde se chtějí nalodit do Le Havru [l´avru] , který je dosud ve francouzských rukou.
  • S představiteli řádu a církve (velkoobchodník s vínem, majitel přádelen, hrabě – a jejich manželky; 2 jeptišky) a zkrachovaným synem bohatého cukráře, pověstným „demokratem“ a „vlastencem” Cornudetem [kornidetem] , netrpělivě očekávajícím nastolení republiky teplé místo v nové správě, cestuje i prostitutka Alžběta Roussetová [rusetová] , známá pod jménem Kulička.
    • Ta jediná neopouští Rouen ze zištných důvodů.
  • Dostavník je zastaven pruským důstojníkem v Tôtes a je mu zabráněno v další cestě, dokud Kulička nebude důstojníkovi po vůli – nevyspí se s ním.
  • První vlna vlasteneckého znechucení z cestujících brzy opadne a společným dvoudenním nátlakem přimějí Kuličku, aby poskvrnila tělo i vlastenecké přesvědčení a odjezd jim umožnila – aby strávila noc s pruským důstojníkem.
    • Když dosáhnou cíle, zahrnou poníženou Kuličku pohrdáním.

Děj 2

• Dějištěm je Normandie, rok 1870, období prusko-francouzské války.
  • Několik dní po sobě už táhly přes město trosky rozprášené armády.
  • Vojáci nacházeli útočiště v domech nepřátelských poražených Francouzů.
  • Ti na veřejnosti předstírali, že je nechtějí znát, ale doma s nimi byli vcelku zadobře.
  • Někteří obyvatelé si dodali odvahy a obchodníkům znovu ovládly mysl potřeby obchodu.
  • Někteří měli v sázce velké peníze v Le Havru – chtěli po souši dojet do Dieppu, odkud by se do Le Havru snad dostali lodí.
  • Použili vlivu německých důstojníků, s nimiž se znali, dostali povolení k odjezdu podepsané velícím generálem.
• Byla zima.
  • Na cestu se vydali v půl páté ráno od Normandského hotelu.
  • Nasedli do vozu a pomalu, pomaloučku, krok za krokem se vydali na cestu.
  • Byli to zámožnější občané z Rouenu: pán a paní Loiseauovi, majitelé velkoobchodu s vínem.
    • Loiseau začínal kdysi jako příručí u majitele firmy, který pak přišel na mizinu a Loiseau po něm obchod odkoupil a vydělal pěkné jmění.
    • Velmi lacino prodával špatné víno a mezi svými známými se těšil pověsti prohnaného filuty, taškáře a především veselé kopy.
    • Byl malé postavy s objemným bříškem.
    • Jeho žena byla vysoká, statná, rázná a vnášela řád a ducha do jejich obchodu.
  • Vedle nich seděl pan Carré-Lamadon se svou ženou Carré-Lamadonovou.
    • Lamadon zaujímal pevné postavení v bavlnářském průmyslu, byl důstojníkem Čestné legie a členem krajské rady.
    • Jeho žena – drobná a roztomiloučká – byla mnohem mladší.
  • Šestici dotvářeli hrabě Hubert de Bréville s chotí.
    • Honosili se jedním z nejstarších a nejzvučnějších šlechtických jmen v celé Normandii.
  • Ve voze byly také dvě jeptišky, demokrat Cornudet (zrzavý pán, který již propil jmění po otci cukráři) a vedle něj tělnatá žena lehčích mravů Alžběta Roussetová, přezdívaná Kulička.
    • Žena to byla vskutku velmi vábná a velmi vyhledávaná.
      • Přítomné dámy si o ní povídaly jako o nevěstce, která je všem pro hanbu.
• Vůz na cestě zapadl.
  • Cestující dostali po několika hodinách hlad.
    • Byla to právě Kulička, která jako jediná s sebou měla košík plný jídla.
    • S ostatními se rozdělila.
    • Toto hodování přivedlo všechny k řeči, a začali si spolu povídat, i přes jejich rozličnost.
  • Konečně přijeli do Tôtes.
  • Pruští vojáci zkontrolovali jejich povolení k cestě a oni se mohli ubytovat v hospodě.
• Pruský důstojník drží všechny v hospodě proto, že chce Kuličku.
  • Ta ho vlastenecky odmítá.
  • Zpočátku jsou s ní všichni zajedno, avšak jak dny ubíhají, jejich soudržnost opadá.
  • Jednou, když se Kulička jde podívat na místní křtiny (sama měla dítě), začnou ostatní kout plány a pikle.
  • U večeře, oběda i během dne všichni mluví o ženách, jež se obětovaly za vlast, víru apod.
  • Hostinský Follenvie se vždy večer objevil s dotazem od pruského důstojníka na slečnu Alžbětu Rousettovou.
  • Jednoho večera se Kulička omluvila z večeře – všem bylo jasné, že polevila a začali oslavovat. Všichni až na Cornudeta.
  • Sám o ni usiloval, avšak ona jej odmítla.
• Ráno byl připravený vůz, všichni si zabalili jídlo a vydali se na cestu.
  • Kulička se cítila zostuzená.
  • Nikdo s ní nemluvil.
  • Během cesty dostali cestující hlad a počali hodovat.
  • Jen Kulička si ve spěchu nestihla vzít jídlo s sebou.
  • Nikdo se s ní nepodělil.
  • Seděla tam, nejdříve plná zlosti.
  • Nakonec začala plakat, aniž by ji kdokoli utěšil…

Literární charakteristika díla

• Východiskem úsporně až úsečně napsané novely je všední „minidrama“: prostitutka zachrání členy slušné společnosti, a ti se k ní obrátí zády.
• Dramatickým zpracováním (jednání i myšlenkové pochody jednotlivých postav jsou v rámci autorského vyprávění předvedeny několika charakteristickými gesty a dialogy v klíčových okamžicích děje) s:
  • důsledným využíváním kontrastu analogických situací:
    • Kulička je do společnosti cestujících přijata, když ostatním nabídne jídlo, které si jako jediná nezapomněla vzít na cestu – Kulička si jako jediná nestačí vzít po své oběti jídlo na cestu, a nikdo jí je nenabídne aj.,
  • krátkou časovou rozlohou minidramatu (4 dny)
  • i tím, že společnost v dostavníku tvoří reprezentativní vzorek, rozvrstvený sociálně (šlechta, duchovenstvo, různé vrstvy buržoazie) i politicky (orleanista, mírná legální protibonapartovská opozice, demokrat a republikán), je tu docíleno pronikavé uměl. sondy, evokující obecnější obraz francouzské společnosti v době prusko-francouzské války.
• Slovní vlastenectví příslušníků „slušných“ vrstev, pod nímž prosvítá na rovině skutečného jednání pouhý egoismus, zbabělost a bezcitnost, je v něm konfrontováno se skutečným vlastenectvím lidových vrstev (nejen postava Kuličky, ale i lidový odboj proti okupantům. zmiňovaný v „historickém” úvodu rámcujícím „vlastní děj).
• Tradičního tématu morálně narušené kurtizány je přitom použito k ironickému položení otázky, kdo je vlastně v měšťácké společnosti mravný.

• Povídka zpracovává epizodu ze života rouenské kurtizány Adrienny Legay (přejatá i její skutečná přezdívka).
  • Poprvé byla v kolektivním souboru povídek Médanské večery (1880, Les Soirées de Médan), který uspořádala tzv. Médanská skupina, volné literární seskupení Zolových vesměs mladších přátel a následovníků, scházejících se pravidelně v jeho domě v Médanu blízko Paříže (mimo É. Zolu a G. de Maupassanta tu publikovali povídky na téma prusko-francouzské války J.-K. Huysmans, H. Céard, P. Alexis, L. Hennique).
• Tehdy neznámého autora K. okamžitě proslavila, otevřela mu cestu nejen k literární slávě, ale i k vytvoření svébytného stylu, jímž se stal spolutvůrcem moderní novely.

O úspěšnosti K. svědčí i několikeré zfilmování (M. I. Romm v SSSR 1934, Christian-Jaque 1945); u nás je známa i dramatizace F. Spitzera (Tlustý anděl z Rouenu, 1937).

Překlady

• 1894 (Jaroslav Pšenička, in: Vojenské novely),
• 1909 (1925, 1933, 1939, Jiří Stanislav Guth-Jarkovský),
• 1948 (1950, 1956, Břetislav Štorm; vyd. 1950 in: Výbor z díla, vyd. 1956 in: Kulička a jiné povídky),
• 1961 (1965, 1968, Luděk Kárl, in: Slečna Fifi a jinépovídky; vyd. 1965 in: výb. Z Paříže a z venkova, vyd. 1968 in: výb.)

TEST