Blog

Oscar Wilde – Obraz Doriana Graye – anglicky psaný román s hororovými prvky a faustovské téma

Obraz Doriana Graye (anglicky: The Picture of Dorian Gray) je román anglicky píšícího dramatika, prozaika, básníka a esejisty irského původu. Jde o jediný Wildeův román, jež je příznačný pro myšlenkové a literární proudy sklonku století. Zachycuje umělecké pohnutky dekadence i homosexuality, proto byla kniha po svém vydání mnohými odsuzována. Dnes je považována za jeden z pilířů moderní literatury, je jí ovlivněno mnoho dalších děl. Kniha byla nejdříve otištěna v časopise r. 1890 (Lippincoťs Monthly Magazine) a první knižní vydání bylo uvedeno v r. 1891.

Oscar Wilde – *16. října 1854 Dublin – †30. listopadu 1900 Paříž

Literární druh: epika, forma: próza, žánr: román

Literárně historický kontext

• Dekadence
  • z lat. de-cadentia od cadere, padat – znamená úpadek, rozpad; odtud přídavné jméno dekadentní, úpadkový
    • pojem dekadence se objevil ve středověké latině, odkud přešel do většiny národních jazyků
    • od raného novověku byl spojován zejména s představou kulturního a společenského úpadku, který podle historiků 18. a 19. století vedl k rozpadu Římské říše
  • ve druhé polovině 19. století se pojmu začalo užívat i k označení tehdejšího výrazného myšlenkového a uměleckého proudu, postaveného kolem pocitů zmaru, smutku a nudy, ale také na přijímání a vytváření co nejrafinovanějšího umění
    • životní styl dekadentů se vyznačoval sklony k okultismu, extrémním podobám náboženství, užívání drog a nevázanému sexuálnímu životu
  • přestože je dekadence přelomu 19. a 20. století spojena především s literaturou, lze dekadentní díla nebo přinejmenším dekadentní prvky hledat také v ostatních uměleckých druzích, zejména ve výtvarném umění
    • k nejdůležitějším představitelům literární dekadence patřil francouzský spisovatel Joris-Karl Huysmans, v Anglii působící tvůrcové Oscar Wilde a Algernon Charles Swinburne a v českém prostředí pak Arnošt Procházka, Jiří Karásek ze Lvovic a Karel Hlaváček

Postavy

• Dorian Gray – pohledný, mladý a narcistický aristokrat, který přijímá Nový Hedonismus lorda Henryho Wottona. Cílem jeho života se stává zažít každé potěšení.
• lord Henry Wotton – cynický dekadentní aristokrat s hedonistickým světonázorem, který ve společnosti v roli dandyho propaguje, kde může. Původně přítel Basila Hallwarda. Postava sama je kritika Viktoriánské kultury. Sám sebe se snaží studovat vědeckou metodou. Akademici obecně přijímají, že tato postava byla inspirovaná přítelem Oscara Wilda Lordem Ronaldem Gowerem. U Doriana, u něhož si svůj vliv vyloženě užíval, jeho filozofie naráží na jeho svědomí.
• Basil Hallward – utopicky smýšlející malíř věřící v dobro, okouzlený až zamilovaný do Doriana
• Sibyla Vaneová – mladičká a nadaná herečka z chudé rodiny, velmi naivní a plná romantických ideálů
• James Vane – bratr Sibyly, lehce neotesaný dobrodruh, námořník
• pan Issacs – ředitel druhořadého divadla, kde hraje Sibyla; kdysi finančně pomohl rodině Vaneových a žádá si za to Sibylu jako herečku
• Alan Campbell – bývalý Dorianův nerozlučný přítel, výborný chemik, biolog a hudebník
• sir Geoffrey Clouston
• Lord Fermor – strýc Henryho Wottona
• Adrian Singleton – přítel Doriana Graye, kvůli němuž má zkažený život
• Victoria, Lady Wotton – manželka Henryho Wottona, později ho opouští

Obsah 1

Příběh vypráví o mladém Dorianu Grayovi. Ten svou krásou učaruje malíři Basilu Hallwardovi. Malíř se do Doriana zamiluje. Stává se jeho modelem a múzou. Jednou, když Dorian stojí opět Basilovi modelem, dá se do řeči s malířovým přítelem, lordem Henrym, a nechá se oslnit jeho názory o fungování světa – to, co hýbe světem, je prý krása a mládí. Dorian si uvědomí, že portrét, který mu maluje Basil, bude za několik let nemilosrdně připomínat, jak byl krásný, zatímco on sám již bude zchátralý. Proto vysloví přání, aby známky úpadku nenesl on, ale ten portrét. Jeho přání je naplněno. Z portrétu se stává zrcadlo Dorianovy duše, obraz se mění a odráží hříchy, které Dorian Gray páchá. Dorianova tvář zůstává beze změny, stále mladá a krásná.

Obsah 2

• V ateliéru Basila Hallwarda se cynický lord Henry Wotton seznamuje s Hallwardovým modelem a objektem jeho tajného zbožnění mladým, krásným a nezkaženým Dorianem Grayem.
• Rozhodne se uplatnit na něm své umění „ovlivňování”, upozorní ho na jeho krásu a na pomíjivost mládí, s níž je spjata.
• Dorian, okouzlen vlastním obrazem, vyslovuje přání zůstat mlád: změny jeho těla i duše má zaznamenávat obraz.
• Po první proměně obrazu, která nastává vzápětí poté, co mladinká herečka Sibyla Vaneová spáchá kvůli Dorianovi sebevraždu, následují další, v nichž se promítá Dorianovo „okoušení všech stromů světa”.
• Obraz je zamčen do staré učebny, čas od času s ním Dorian přichází svůj nezřízený život konfrontovat.
• Hallwarda, jemuž jedinému svěří své tajemství, zavraždí. Pod vlivem sílících výčitek svědomí se rozhodne polepšit se.
• Když však obraz jeho úmysly zaznamená jako pokrytectví a zvědavost na nové pocity (Dorian opouští dívku, aniž by ji svedl), v záchvatu vzteku jej probodne.
• Sluhové nacházejí před portrétem mladého Doriana ohyzdného starce, jehož podle prstenů identifikuji jako Graye.

Literární charakteristika díla

• Děj románu, zasazený do Anglie sklonku století, je rozdroben četnými náladovými popisy přírody, interiérů, karikaturistickými skicami příslušníků vyšší anglické společnosti a hlavně rozsáhlými konverzačními pasážemi, v jejichž dialozích (zejména v replikách lorda Henryho) je využíváno:
  • paradoxů – je tvrzení, které spojuje pojmy nebo výroky v běžném slova smyslu si odporující v neočekávaný, překvapivý, ale smysluplný celek
    • nesmyslnost paradoxu je pouze zdánlivá
    • podobný paradoxu je oxymoron, v němž však nejde o ucelenou myšlenku, ale jen o slovní spojení nebo slova, která se navzájem významově popírají.
  • maxim (1. pád – maxima) – krátká obecná zásada, ponaučení, kterým by se člověk měl řídit, životní moudrost či životní pravda
  • aforismů, mnohdy hravě rozvíjejících téma zákl. linii příběhu odlehlé – je krátký literární útvar zpravidla umělého původu, který existuje na pomezí poezie, prózy a běžné lidové slovesnosti
    • obvykle se jedná o krátké rčení, jež je svojí délkou podobné lidovému pořekadlu, může se jednat o půvabnou slovní hříčku apod.
      • příklady z díla: Protože ovlivnit někoho znamená dát mu svou vlastní duši, Ženy se brání tím, že útočí, a útočí tím, že se nenadále vzdávají, Muž může být šťasten s kteroukoliv ženou, pokud ji nemiluje, …
• Dramatické napětí příběhu není tak neseno logikou skladu jednotlivých motivů; je promítnuto do Dorianova proměnlivého poměru k vlastnímu portrétu (a skrze něj i k sobě samému).
  • Tento vztah se z počátečního okouzlení sebou samým (obraz jako učitel lásky k vlastní kráse) proměňuje postupně v sebeopovržení (obraz jako učitel pohrdání k vlastní duši).
• Poslání obrazu reflektovat „pravé” hrdinovo já (jehož excentričnost je rozvíjena lordem Henrym, jenž sám – vyřazen z kategorií dobra a zla — výhradně svému já žije) a neovlivnitelnost zákonitosti této reflexe (obraz se mění i tehdy, když Dorian sám věří svým dobrým úmyslům) přetváří zdánlivě fantaskní příběh v moralitu (zpracovanou netradičním způsobem zdůrazňujícím svébytnost uměl. výpovědi na netradiční látce) o nepodplatitelnosti lidského svědomí.

• Vzápětí po svém uveřejnění (v čas. Lippincoťs Monthly Magazine, červenec 1890) vzbudil O.D.G. silnou nevoli angl. kritiky.
  • Wildova Předmluva k Dorianu Grayovi (o umění, umělci, kritice a morálce), otištěná ve Fortnightly Review jako obrana proti obviněním z nestoudnosti, neřestnosti, morbidnosti apod., je od 1. vyd. knižního součástí díla, rozšířeného zároveň na základě nakladatelových požadavků o 6 kap. (3, 5, 15, 16, 17, 18).
    • Mnohé z nich (zejména např. 5. kap. svou sentimentalitou) neodpovídají zákl. stylové rovině celku.
  • O.D.G. je tak z hlediska stylové sourodosti převýšen Wildovými dramaty.
    • jehož příběh obměňuje motivy
      • Balzakovy (Honoré de Balzac) Šagrénové kůže – 1831 – román, ve kterém je hlavním tématem kůže, plnící svému majiteli každé přání, přitom se ale zmenšuje, dokud zcela nezmizí; zmenšováním této kůže přichází její vlastník o štěstí a nakonec umírá.
      •  Stevensonova (Robert Louise Stevenson) Podivného případu dr. Jekylla a pana Hyda – 1886 – román ve kterém jde o zachycení dvou lidských stránek, kladné a záporné, jejich boj mezi sebou – boj dobra a zla uvnitř člověka
        • vážený doktor Jekyll se snaží rozdělit svou duši na část dobrou a špatnou; podaří se mu tajně vyvinout látku, jež toto umožňuje, a uspěje v pokusu uvolnit své ďábelské sklony; ty se přemění na samostatnou osobnost – pana Hyda
      • Maturinova (Charles Robert Maturin) Poutníka Melmotha – 1820 – román jehož hrdinou je tajemný poutník bloudící světem, který upsal svou duši ďáblu, aby získal nadpřirozené schopnosti a prodloužený život
        • zjevuje se v různých dobách a na různých místech a hledá své oběti, lidi, kteří podstupují veliké utrpení, a nabízí jim možnost vyměnit si s ním místo, jestliže se vzdají svojí duše
• Obdobně jako esej Duše člověka za socialismu (čas. 1891, The Soul of Man Under Socialism) postavila proti Wildovi veřejnost aristokratickou, postavil proti němu O.D.G. puritánskou veřejnost – citátů z O.D.G. bylo použito roku 1895 v soudním procesu proti Wildovi (obvinění z homosexuality), jenž vedl k jeho dvouletému věznění. 

• Kniha převážně pojednává o vztahu mezi reálným životem a uměním, které dle Wilda nemá nic společného s morálkou, sociálním životem. Hlavním účelem umění má být krása. Zároveň ovšem umění nelze od života odpoutat.
• Další důležité téma knihy je manipulovatelnost člověkem.
  • Zde je znatelný vliv Sigmunda Freuda.
    • Ačkoliv lord Henry Wotton dokáže značně změnit Doriana a vytváří z něj hedonistu (hedonismus – filosofické učení o slasti jako hlavním motivu lidského jednání), tak část Doriana zůstává zachována a vzniká alter ego.
      • Dorian se tak stává člověkem s dvojími morálními zásadami (mužem z vysoké a zároveň z nízké společenské vrstvy). Toto je znatelné, když utíká před výčitkami svědomí do nejchudších částí Londýna, do opiového doupěte. Je záhodno zdůraznit, že obraz vlastně symbolizuje stav duše a svědomí mladíka.

Překlady

• 1905 – Antonín Tille – Jaromír Borecký (1918, 1919)
• 1914 – Bořivoj Prusík (1920)
• 1919 – Zdeněk Matěj Kuděj
• 1927 – Emanuel Lešehrad (Podobizna Doriana Graye)
• 1948 – J. V. Pimassl
• 1958 – J. Z Novák (1964, 1965, 1971, 1992; vyd. 1965 in: Strašidlo Cantervillské a jiné prózy)
• 1993 – Martin Hejna

Podle románu bylo natočeno několik filmových adaptací a napsáno několik muzikálů a oper.

Filmové adaptace

• Portrét Doriana Graye – československé drama režiséra Pavola Haspra z roku 1969
• Portrét Doriana Graye – československé drama režiséra Vladimíra Strniska z roku 1988

Muzikál

• Obraz Doriana Graye – původní český muzikál z roku 2006 napsaný na motivy knihy
  • muzikál Michala Pavlíčka; uvádělo ho pražské Divadlo Ta Fantastika od 18. února 2006 do 29. listopadu 2009.

TEST